Zemina, jenž stále uvádí výstavy, píše pozoruhodné články a vedle toho přednáší dějiny umění na DAMU, pochází z velmi zajímavého rodu. Jeho dědeček, venkovský učitel z Dolní Kalné v Podkrkonoší, se znal s Josefem Karlem Šlejharem či Františkem Kavánem, jeho tatínek Otakar Zemina byl malíř a jeho bratranec Vladimír Janoušek sochař. Sám Jaromír tak s uměním žil od dětství. Objevitel Aléna Diviše Z jeho rozsáhlé činnosti stojí za připomenutí zejména více než třicetileté působení v Národní galerii, většinou ve sbírce moderního umění, kterou na konci 60. let i vedl. Uspořádal nejen desítky individuálních výstav, ale rovněž významné přehlídky českého moderního umění, a to i v zahraničí. Víc než kolektivní hnutí ho ale vždy zajímali spíš jednotlivci a jejich jedinečné osudy - takhle návštěvníkům výstav objevoval například Aléna Diviše, Ladislava Zívra, Václava Boštíka, Adrienu Šimotovou, Vladimíra Janouška, Věru Janouškovou nebo Jiřího Johna. Tomu ostatně věnoval i jednu ze svých nejvýznamnějších publikací, v dalších pak vyprávěl třeba o díle Jana Zrzavého nebo Emila Filly, nádherné eseje napsal o Cézannovi či Braunovi.
Ze souboru drobných próz Jiné texty je ovšem patrné, že stejně zamilovaně jako o malířích dokáže vyprávět i o jablkách, která ukládá do sklípku, nebo o půvabu jalovic, které se mu pasou za chalupou. A to je i obecný rys Zeminovy osobnosti - spojuje se v něm jak cit pro „velké“ umění, tak hluboké porozumění významu drobných kulturních podniků, jako jsou třeba výstavy na jeho rodném Novopacku. Přes všechno okouzlení uměleckou tvorbou a přes úctyhodné vzdělání totiž tento až starosvětsky noblesní člověk nikdy nezapomněl, jak je pro život důležitá prostá nádhera stromů, trávy či oblohy.
O autorovi| JAN STEJSKAL, Autor napsal a vydal knihu o kulturní historii Novopacka
