Uprostřed jara se člověku může zastesknout po Vánocích. Jenže pouze málokdy bývá ozdobený stromek po ruce a pouštět si v dubnu koledy je rovněž poněkud výstřední. Nezbývá tedy než touhu po Vánocích krotit a utěšovat se, že opět co nevidět přijdou, případně lze vytáhnout ze skrýše nějakou vánoční ozdobu a potěšit se s ní, třeba taková skleněná baňka v kapse od kalhot není marná. Je však i jiné řešení: navštívit v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu výstavu ze sbírek Ivana a Evy Steigerových, kteří jsou velkými sběrateli hraček a vánočních ozdob, což jsou také vlastně hračky, ale jaksi s metafyzickým obsahem.
Ivan Steiger, známý karikaturista a mecenáš, shromáždil během třiceti let snad tisíc předmětů, které se dělaly ke slávě Vánoc v naší části Evropy ještě předtím, než se z toho stal masový průmysl v Číně.
Pocházejí většinou z konce 19.
a začátku 20. století, což byla zlatá doba hračkářského průmyslu, neboť mechanismy už byly na špičkové úrovni, ale ještě nebyly elektrické. A vůbec celá ta doba byla snivě pohádková (symbolismus, secese atd.). Třeba tato podivná ozdoba ve tvaru lidské, zřejmě dětské, a tak tedy andělské hlavy. Je stejně tak něžná jako morbidní. Stromeček ozdobený takovou výzdobou je děsivý a kouzelný zároveň. Zálibu by v něm našli třeba kanibalové z tichomořských ostrovů, kteří o Vánocích vzdají hold svým obětem, pomodlí se za ně a poprosí za odpuštění. Odpouštět se má, ostatně nejen o Vánocích. Výstava v Nejvyšším purkrabství je otevřena už jen do této neděle.
