Úterý 21. května 2024, svátek má Monika
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Otázka víry

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Jednou za rok mě postihne Mezinárodní den UFO a to se mě vždycky ptají, jestli věřím na UFO a jak to s těmi ufony vlastně je. Ten den je 2. července. Toho dne v roce 1947 v Novém Mexiku u městečka Roswell spadl meteorologický balon a lidi se tomu divili a po dalších třiceti letech to dva ufologové, Berlitz a Moore, nafoukli do podoby knihy a od té doby se o „roswellském případu“ mluví.

Já na ty otázky stran „víry v UFO“ vždycky odpovídal, že to je otázka vědění. Buď něco vím, nebo to nevím a víra s tím nemá nic společného. Věřit mohu v Boha, ale ne ve Žlutou plovárnu v Podolí. No a letos, zřejmě poprvé, mě ve světle posledních událostí napadlo, že jsem možná byl celá ta dlouhá léta pošetilý. Stále intenzivněji cítím, jak se od nás zprostředkované vědění vzdaluje. V Podolí jsem byl, takže tady nevidím prostor pro skepsi. Ale byli Američané na Měsíci?

Spousta lidí tvrdí, že to byl obrovský podvod a manipulace veřejným míněním. Já na Cape Canaveralu před pár lety byl a v tamním muzeu jsem Apollo i Saturna viděl. Ovšem viděl jsem tam i dokumentární film o projektu Apollo a z něho vyplynulo, že Američané vskutku byli na Měsíci a hlavní zásluhu na tom má Richard Nixon. O nějakém Wernherovi von Braunovi nepadla ani zmínka v komentáři, v obraze se mihnul asi tak na vteřinku či dvě, v davu nějakých lidí, a kdo neznal jeho tvář, neměl šanci poznat, že šlo o někoho podstatného. Zasloužil se, nebo nezasloužil? Na tomhle vcelku banálním příkladu vidíme, jak se přítmím vine jakási drzá hranice, která odděluje svět faktů od světa polopravd a výmyslů a naprostých lží.

Možná, že jsem nevolil dobrý příklad. S přítomností nebo nepřítomností Američanů na Měsíci souvisí politika, a kde je politika, tam je nutně i manipulace a lež. Obraťme se raději k přírodním vědám, přičemž UFO coby fenomén mělo souviset s exaktním světem vědění. Potíž je ovšem v tom, že ani ten exaktní svět vědění není tak exaktní, jakým býval.

V šedesátých létech k nám vtrhla zpoza železné opony obrovská móda popírání karteziánského myšlení a zbožňován byl zakladatel fenomenologie Edmund Husserl. Věda byla odsuzována za to, že má všechno změřeno a zváženo a spočteno a že to, co nelze takto kvantifikovat, nebere v úvahu. Hodně jsme o těchto věcech debatovali jako studenti. Nevím, jestli o tom debatují dnešní studenti. Vždyť se zásadně změnila i pozice vědy vůči realitě. Že by se omezovala na její vážení a měření? To je přece směšná představa. Humbuk s létajícími talíři je trapně přízemní, s fantastickými hypotézami, které na půdě exaktních věd vznikají. Smířili jsme se s myšlenkou, že osmdesát procent všehomíra je vyplněno čímsi, o čem nemáme představu, co to je, jenom víme, že „to tam někde je“.

Víme, nebo věříme? Je to možná nesprávně položená otázka. Místo „věříme v“ bychom asi měli říkat „spoléháme, že“. Byl by to pošetilý nesmysl „věřit v Austrálii“, kde jsem nikdy nebyl, takže „spoléhám na existenci Austrálie“, protože jsem potkal spoustu lidí, kteří tam byli a plno věcí o ní četli. Tohle spoléhání je ale pohyb na tenkém ledu. Dokud věřím nebo vím či domnívám se, že vím, je to moje víra a moje vědění, jedno i druhé vychází ze mě.

Ovšem spoléháním se dávám všanc čemusi zcela mimo mě. Takže, jak je to s těmi ufouny? Spoléhám na to, že USAF nelhala, když 2. července 1947 vydala zprávu, že spadl u Roswellu meteorologický balon. Zatím se spoléhám.

Autor:

Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA
Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA

Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...