Dánové se omluvili za Vikingy, a co knoflíková válka?
Taková omluva je ošidná věc. Čím více jich z úst státníků padá, tím nejasnější je, komu jsou vlastně určeny. Měly by sloužit ke smíru, k nápravě pocitů křivdy. Jenže. Panuje v Irsku pocit křivdy vůči Dánům? A přece se teď dánský ministr kultury Irům omluvil - za tisíc let staré nájezdy Vikingů.
Když se před 17 lety prezident Václav Havel omluvil (vyjádřil politování) vysídleným Němcům, hned byl v Praze oheň na střeše: Nebylo to předčasné? Nepovzbudil tím majetkové nároky? Když si letos Británie připomínala 200 let od zákazu obchodu s otroky, vláda Jejího Veličenstva se za otrokářství omluvit odmítla (Tony Blair za sebe vyjádřil politování), právě aby nepovzbudila možné reparační nároky.
Rýsuje se tu celkem zřetelný trend. Tam, kde jde o skutečné pocity a reálné křivdy, si na velkorysá gesta dává pozor každý. Tam, kde jde o folklor, je k pardonu ochoten kdekdo. Chcete se evropsky korektně hlásit k národní identitě? Máte dvě možnosti: zařvat si v národních barvách na fotbale nebo se v národních barvách omlouvat. Že Vikingové nebyli národem? Že k dnešnímu Dánsku mají asi takový vztah jako arabští nájezdníci na Paříž z roku 732 k dnešnímu Egyptu? Nevadí. Jde přece o body za pardony a do nich se počítá i omluva za knoflíkovou válku.
