Co se může stát, když se potká jeden z nejlepších bubeníků u nás s respektovaným spisovatelem a oba zjistí, že jsou velcí obdivovatelé barokní architektury? Zas jen a pouze unikátní záležitost.
Pavel Fajt si v minulosti vyzkoušel kde co. Hrál s brněnskými avantgardními rockery (Dunaj, Ještě jsme se nedohodli), žil i tvořil s Ivou Bittovou, inicioval unikátní setkání Slet bubeníků, vystupuje sólově i s různými samorosty a v poslední době spojil i žánrově odlišné světy v seskupení Autopilote.
V projektu Souhvězdí Santini procestovali se spisovatelem Václavem Cílkem celou republiku a navštívili nejvýznačnější Santiniho stavby. Fajt v mnohých nahrál své skladby, Cílek mu dělal „duchovního producenta“ a následně hudbu doplnil rozsáhlým textem, ve kterém vysvětluje pozadí celého nápadu a veškeré souvislosti. Nechybí pochopitelně ani fotografie Santiniho děl, které se krom inspirace i podílely svou akustikou a geniem loci. Album, které z toho všeho vykrystalizovalo, není jen obyčejnou spotřební nahrávkou. Vstřebalo sílu staveb, ve kterých se zrodilo, dýchá úctou k historii, posluchač se dostává do pozice návštěvníka katedrály, který může v konfrontaci s ní získat pocit malosti, stejně tak jako načerpat energii, naakumulovanou zde za staletí. Je přesně z rodu těch, které když si pustíte například pouze z mp3 přehrávače, bez soustředění i zmíněného textu, který je nedílnou součástí, dobrovolně se nemálo ochudíte.
Pavel Fajt - jako každý špičkový hudebník - má občas problém neztrácet se ve velkém množství svých vlastních not a některé jeho sólové desky působí jen jako mrtvé konzervy někdejšího silného koncertního zážitku. Tentokrát se mu podařilo tohoto nebezpečí se vyvarovat. A i když je ve většině skladeb sám se svými bicími, perkusemi a elektronikou (jen ve dvou případech si přizval jako hosty cellistu Josefa Klíče, resp. klávesového mága Mariána Vargu), úspěšně se mu daří udržet pozornost. Skladba Testudo Aurea, kde rytmy doplnil na dálku klávesovým samplem Belgičan Geert Waegeman, je pak za poslední hezkou řádku let nejspíš tím nejlepším, co Fajt ze sebe dostal. Zdá se, že neambiciózní přístup „děláme to hlavně pro sebe“ se vyplatil.
Smysly nestačí Jedním z výchozích bodů projektu je věta: „Prostor architektury má vést ke kontaktu s něčím, co není dosažitelní smysly.“ Je asi jen osobním pocitem každého posluchače, nakolik se přeneseně nahrávce toto podařilo. Avšak už samotným pojetím jde o naprosto unikátní hudební stopu. Impulz k nezaplacení.
HODNOCENÍ LN ***** Pavel Fajt a Václav Cílek: Souhvězdí Santini
edice Respekt, 2009
