„Jsem si jist, že naše civilizace se bude řítit do katastrofy, pakliže se soudobé lidstvo nevzpamatuje,“ pravil při otevírání své konference Forum 2000 pan Václav Havel. (Pro mladší ročníky: ten Havel, co nám dělal čtrnáct let prezidenta.) Může být. Myslím, že evropská civilizace se opravdu řítí do katastrofy – zejména proto, že ztrácí jakoukoli ochotu bránit sebe sama. Ale to zjevně neměl český prezident na mysli. Má-li Václav Havel cosi společného se svým slavnějším předchůdcem Tomášem Masarykem, tak je to filozofie opravdovosti lidské existence. Vnitřní důraz. Jistá nesmlouvavost v přesvědčení. Nárok na pravdu. Právě tahle pevnost myšlení a skutku jej dostala opakovaně do bolševického kriminálu, zničila mu zdraví a nakonec jej vynesla mezi nejcitovanější intelektuály světa. Proto a zejména proto, že svým životem svědčil teze, jež hlásal.
Nešťastná chvíle nastává, když se VH pustí na pole environmentální a začne filozofovati o identitě mouky, která se bezcílně potuluje planetou sem a tam. Náhle se muž, před nímž je jinak nutno tiše smeknout, stává jedním z řady více či méně užvaněných kazatelů zelené morálky. Morálky, podle níž žádný z nich nežije. Řečeno jazykem lidovým: Tito věrozvěsti o vodě mluví, ale napájejí se čímsi krapet silnějším.
Český prezident nikdy ani náznakem nepeskoval „upadající civilizaci“ v otázkách sexuální morálky. Mimo jiné proto, že by jej vlastní životní příběh usvědčil z licoměrnosti. Bohužel, v zelených tématech si VH počíná úplně jinak. Jako by zapomněl, co znamená svědčit svým vlastním životem.
Václav Havel nadužívá letadla – jako pár desítek tisíc vyvolených na celé planetě. I ve svém aktuálním „zeleném“ projevu popisuje krajinu, kterak vypadá z okénka éroplánu. Své psíky rád pošle soukromým tryskáčem a osobně na jízdu po asfaltu používá luxusní Mercedes Benz s pětilitrovým (!) motorem. Au!
Abychom si rozuměli: neupíráme VH právo na letecký komfort a pořádného meďáka. Jen se potom jaksi nemůže divit, že jeho zelená kázání nebereme vážně.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
