* LN Který ze systémů v rámci EU nejlépe chrání práva dlužníků i věřitelů?
Několik takových států existuje. Jsou to většinou staré členské státy, které mají zákony vycházející z Napoleonova zákoníku, Belgie, Nizozemsko, Francie. Dále na jih, v zemích jako je Itálie, Španělsko, Portugalsko, je to již daleko obtížnější.
* LN V čem je jejich hlavní problém?
Jejich systém není tak efektivní a účinný. Pravidla jsou tam sice velmi dobře nastavena, třeba stejně jako v Rakousku, ale ta praxe je tam již jiná. V rámci naší Mezinárodní unie soudních exekutorů můžeme dost často konstatovat, že takové země, jako je Rakousko a Německo, které mají takzvané technokratické právo, mají systémy, které dobře nefungují. Soudní exekutoři jsou tam vlastně zaměstnanci veřejné správy, tedy státu. Velice často tedy všechna rozhodnutí a úkony uvádějí do praxe velice pomalu.
* LN Proč to v praxi nefunguje?
Vezměme si jako příklad Itálii. Když tam máte rozsudek, tak musíte nejdřív najít soudního exekutora, který zajistí výkon rozhodnutí. Jenom ho najít je práce. Pak je tam další problém. Soudní exekutor musí na každou další etapu dalšího úkonu žádat soud o další rozhodnutí. To je vlastně i případ České republiky. To znamená, že celý výkon trvá daleko déle, než by měl. Pokud je soudní exekutor státním zaměstnancem, efektivita jeho práce je menší. Důležité je také přesně stanovit pravomoci. Ve státech, kde není dobře oddělena pravomoc soudního exekutora od soudce, mají mnoho problémů.
* LN Jakou délku doby výkonu rozhodnutí považuje EU za nepřijatelnou?
Evropský soud stanovil hranici čtyř let. Pokud k výkonu rozhodnutí nedojde ani po čtyřech letech od rozsudku, tak potom bývá příslušný stát odsouzen štrasburským soudem za to, že nekoná. Dochází k tomu zejména v zemích, kde exekutoři nejsou svobodná povolání nebo nejsou jasně rozděleny pravomoci.
