K publikaci ministerstva školství Kultura genderově vyváženého vyjadřování, o které se diskutovalo i na stránkách LN, se nedávno vyjádřila Komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků při Českém komitétu slavistů. Na zasedání na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se komise mimo jiné zabývala nedatovanou publikací (dostupnou na www.msmt.cz/socialni-programy/kultura-genderove-vyvazenehovyjadrovani) autorek Jany Valdrové, Blanky Knotkové-Čapkové, Pavly Paclíkové a konstatuje:
Z 80 stran publikace se češtiny a školy týká 29 stran z pera Jany Valdrové. Téměř polovina dalšího textu pak pojednává o tzv. genderově korektním vyjadřování v angličtině a němčině, je určena překladatelům, avšak překlady dokladů do češtiny většinou neuvádí.
Již dříve publikované názory dr. Valdrové na genderové aspekty češtiny, tj. na možnost tzv. vyváženě označovat jazykovými prostředky ženy a muže a jejich vlastnosti a činnosti, byly v odborných diskusích několikrát kritizovány jako nekompetentní a závislé na názorech vycházejících z vlastností typologicky odlišných jazyků.
Zdvořilost a kultivovanost komunikace, o kterou autorkám příručky jde, je oblast natolik široká a obsluhovaná natolik různorodými jazykovými prostředky a komunikačními normami, že ji nelze obsáhnout pouhým návodem na takové označování lidských bytostí a jejich vlastností či činností, aby se některé necítily (někdy snad i právem) nedůstojně. Je hodné pozoru, že české ministerstvo školství poslalo právě tento periferní jazykový jev do ohniska veřejného zájmu (a dokonce ve stejné době vydává změněný pokyn k vydávání schvalovacích doložek k učebnicím, který je možné považovat za implicitní nátlak na autory učebnic, aby se zásadami v příručce řídili). Na druhé straně jiné, zásadní jazykové problémy patřící do ministerské kompetence, jako je dnes silně rozšířená neschopnost kultivovaného, a dokonce spisovného vyjadřování žáků a bohužel i některých učitelů při pedagogické komunikaci, nechávají ministerstvo chladným.
V posuzované příručce se uvádí, že její text neprošel jazykovou úpravou – u jazykově profilované příručky to zaráží. Text však neprošel ani úpravou redakční, chybějí odkazy, styl je místy neobratný, už v úvodním Předslovu jsou gramatické a pravopisné chyby. Je s podivem, že MŠMT nekonzultovalo kompetentní instituce a tento nejen nepotřebný, ale i profesně nepřijatelný text vydalo.
O autorovi| Oldřich Uličný, jazykovědec, vysokoškolský pedagog
