Když před dávnými lety vtrhla policejní šťára do bytu, kde se měla provozovat „protistátní činnost“, přítomný básník Fanda Pánek narychlo zhltl obsah své zavařovačky plné lysohlávek. Jen aby zmizel důkaz. A když se ho příslušníci u výslechu ptali, zda v tom bytě nebylo nějaké promítání, básník prý vyhrkl upřímně: „Pánové, já mám nějaké promítání pořád!“ Ten dobrý muž svým životem dokládal relativitu pojmu větší než malé množství.
Původní úmysl zákona trestajícího za držení „většího než malého množství“ drogy byl bohulibý. Ať vyšetřovatel a soudce poměří společenskou nebezpečnost činu. Ať řeknou, zda tolik a tolik kytek konopí je pro vlastní potřebu, nebo pro byznys. Ať v těch či oněch množstevně různých případech odliší konzumenta od dealera. Jenže v praxi byl ten paragraf gumový. Umožňoval stíhání za „pár kytek“.
Teď už konečně víme, jaké množství je větší než malé. Vládní návrh je striktní: pět rostlin konopí pro pěstování, čtyřicet lysohlávek pro držení, limity pro sušenou marihuanu, pervitin, kokain a heroin se odkládají. Ať už to dopadne jakkoliv, lze říci, že Česko se zařadilo mezi země s liberální drogovou politikou. S tím zvažovaným heroinem možná až moc liberální.
Namítáte, že lysohlávka není chráněný druh, že ji běžný člověk stejně nepozná, a co když jich houbař na louce v dobré víře nasbírá nůši? Má prostě smůlu. Právě proto, že je ta houba tak nenápadná a neatraktivní, nepůsobí člověk s nůší lysohlávek jako ten, kdo o ně náhodou zakopl, ale jako dealer. A nechce-li riskovat, může tu nůši v případě šťáry spořádat – jako kdysi básník Pánek.
Čtěte Téma na straně 2
