Petr Borkovec (1970) se stal již kmenovým autorem pražského nakladatelství Fra. Vydal zde básnický výbor Vnitrozemí, také své překlady a v kavárně tohoto nakladatelství pořádá velmi úspěšné literární večery. Nyní Fra vydala básníkovy záznamy ze stipendijních cest.
Kam jsme to došli, když autor -respektive v tomto případě spíše překladatel - píše o tom, co viděl na stipendijním pobytu? Ale tuto knihu lze brát jako regulérní součást básníkova díla.
Nutno totiž říci, že v nově vydaném svazku potkáváme typického Petra Borkovce. Což u některých vyvolá znavené pozvedání zraku, u druhých půjde o důkaz, že jde o autora s osobitou poetikou. V první části básník předkládá zápisky z Berlína z období 2004-2006, v nichž tak znovu převažují popisy všedních úkonů a vypravěčových zahlédnutí.
Je třeba mít na paměti, že člověk pobývající na stipendiu není nucen se zapojit do „sociální sítě“ toho kterého místa, může zůstat mimo. Nicméně nejvýrazněji - je to důkaz recenzentovy povrchnosti? - vyznívá text o setkání s učitelkou němčiny a o snaze konverzovat.
Druhou část svazku obstarávají Zápisky ze Saint-Nazaire (2003), kde autor překládal básně Vladislava Chodaseviče, což se také do textu silně promítá. To je další typický rys Borkovcových děl - prodchnutí tím, co právě překládá. A jelikož je básníkem, nyní vydané zápisky obsahují rovněž některé jeho verše. A v celku jde o pozoruhodnou maličkost. HODNOCENÍ LN *****
