Úterý 25. června 2024, svátek má Ivan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Po Pokoji v duši se nespí lehce

Česko

Vynikající slovenský film Vladimíra Balka se po klání o Křišťálový glóbus dostává do české distribuce

Nestává se často, že v dnešním česko-slovenském prostoru vznikne film tak klasicky vystavěný, poctivě natočený a neokázale tradiční jako Pokoj v duši. Když se taková „popelka“ stane diváckým hitem a neztratí se na festivalech, je to téměř zázrak.

Pokoj v duši natočil Slovák Vladimír Balko podle scénáře Čecha Jiřího Křižana. Přestože Křižan svůj text vybudoval podle žánrových pravidel amerických westernů, do slovenských reálií sedne přesně. Zas takové překvapení to není: před deseti lety dokázal v Je třeba zabít Sekala western přenést do české vesnice za protektorátu.

Do vesnice, kde každý vidí každému do talíře, je zasazený i Pokoj v duši. Po pěti letech v kriminále za krádeže se do ní vrací Tóno. Chce sekat dobrotu, ale práci mu nikdo nedá a nátlak bývalého komplice Štefana, aby s ním rozjel další kšeft, se stupňuje. Manželka se mu odcizila, s malým synkem se teprve pokouší sblížit, přátelé z dětství mu nepomůžou... Tóno se ocitne mezi několika mlýnskými kameny najednou, a z vesnice sevřené mezi strmými kopci nemá kam utéct.

Hrozba jako bouřkový mrak Publikum se o Tónovi dozvídá pomalu a z náznaků. Balko s Křižanem nevodí diváka za ručičku: nechávají ho, aby si věci přebral sám. Zároveň mu od začátku na ramena nakládají pocit nejasné hrozby, který plynule přejde v napínavé tušení nejhoršího.

Mezitím je dost času na drobnokresbu lidí i prostředí. Film se odehrává na Horehroní, kde se žije „postaru“ i po vstupu do EU. V drsnokrásné krajině pořád vládne patriarchát, kdo nepytlačí, není chlap, a kdo nechlastá, už vůbec ne. Balko s kameramanem Martinem Štrbou situaci dokreslují neveselými žánrovými obrázky z cikánské osady, úřadu práce, věčně plné putyky a rezivějícího nádražíčka.

V takových podmínkách se jako ryby ve vodě pohybují podvodníčci, kteří se „vypracovali“ k podvodům za miliony eur. Ať už jde o lidi, kteří před rokem 1989 seděli ve straně, nebo o jejich pilné učedníky, společná je jim nízkost a mentalita chmatáků.

Do této situace se Tóno navrátí a snaha uchovat si v ní rovná záda a úctu k sobě ho paradoxně vede jen dál do bahna. Ústřední paradox a dramatičnost Pokoje v duši spočívají v tom, že jediný vnitřně poctivý člověk mezi lumpy a budižkničemy je ten samý jediný, kdo šel symbolicky za hříchy celé vesnice sedět.

Tóno, chlap rozežíraný pochybnostmi zaživa, našel dokonalého představitele v málo známém Attilovi Mokošovi. Vynikající je i Roman Luknár coby Štefan - navenek rovina chlap s upřímnou tváří, uvnitř zákeřný hajzl.

Kombinace baladické atmosféry s westernovou nevyhnutelností filmu nakonec skvěle sedne: vždyť na slovenské vesnici v 21. století můžou vládnout podobně divoké poměry jako na americkém Západě před dvěma sty lety. Některé věci a povahy se bohužel nemění.

Změnou k lepšímu je naopak fakt, že se na Slovensku zase točí dobré filmy. Když Pokoj v duši na plátně v doprovodu stejnojmenného hitu Jany Kirschner skončí, může se divák bouřit proti konci, ale v duchu ví, že na tom příběhu nešlo změnit ani slovo. Odměnou mu pak není „pokoj v duši“, nýbrž zneklidňující vědomí pravdivosti toho, co právě viděl. Takové, jaké vyburcovávají ty nejlepší tragédie.

***

HODNOCENÍ LN

*****

Pokoj v duši

Slovensko 2009

Scénář: Jiří Křižan

Režie: Vladimír Balko

Kamera: Martin Štrba

Hudba: Michal Lorenc

Hrají: Attila Mokoš, Roman

Luknár, Helena Krajčiová, Robert

Wieckiewicz a další

Distribuce v ČR: Intersonic

Premiéra: 16. 7. 2009

lidovky.cz Videoklip Jany Kirschner najdete na www.lidovky.cz/kultura

Autor: