Pan učitel dal otázku, a kdo znal odpověď, měl se hlásit. Za mnou seděl jistý Berta, nehlásil se, pan učitel ho vyvolal, a on to věděl. „Proč se, Bertíku, nehlásíš? - „Prosím... abyste mě vyvolal.“ Berta byl kluk veselý, ostatní ho měli dost rádi. Nebyl například lakomý: když měli doma zabíjačku, přinesl a položil na lavici misku škvarků. Potkal jsem ho na chodbě, jedl chleba a řekl: „Nechceš si kousnout?“ Co Berta nedovedl, hrát si. Chtěl si hrát, ale nakonec ho kluci vystrčili. Třeba v kopané: rval se o balon celým tělem kromě nohou. Jemu se líbilo, když se někdo postavil do branky, a on na ni jenom kopal. Dávat góly bez hry! Kluci ho vždycky vyloučili a on, když stál bokem, a byl aut, vzal míč a utekl s ním. Nebo během zápasu zapomněl, za kterou stranu hraje, přešel k soupeři, protože „Franta se se mnou pořád rve“. Co chvíli se přepočítávalo, kolik je na které straně hráčů.
Hráli jsme „na národy“. Vyvolaný národ se míčem strefoval do jiných, dokud někoho netrefil.
Berta se už na začátku hádal o jméno: nechtěl být Maďar, Taliján, Černoch, ale Rus nebo Američan. Což každému jinému bylo jedno, protože je to opravdu fuk. Chodil s námi, co jsme pásali koze, ale kozu neměl. Zapojoval se do našich her nebo je vymýšlel, ale nepomyslel na naše koze: že jsme všude a všecko nemohli. Byl by rád místo mne náčelníkem indiánů, ale neuměl ani žádné kmeny. My totiž jsme si každý vzali jméno, jaké se nám líbilo: já jsem byl Delawar, byl tam Sioux, Dakota, Apač, Komanč... On nic nečetl: tvrdil třeba, že on je Vigvam. Všichni se mu smáli.
Rád hrál šachy: totiž byl pyšný, že mají šachovnici. Ale nepochopil na té hře to hlavní: kombinace, přemýšlení. Byl netrpělivý; když jsem se rozmýšlel, on táhl vždycky rychle. Uhádl jsem asi, čím to bylo: jemu se líbila ta bitevní linie, pás figur, rychlé braní. Když se takto blížil k prohře, figurky rozházel.
Myslím, že neměl smysl pro hru: jen pro svou pozici v ní. To se ukázalo i při hře, která se jmenovala „kurvičky“. Každý hráč měl váleček, který byl rozpůlený nadél, hodil ho na zem a podle pozice, jak ty klacíky spadly, dostával úlohu: zločinec, sudí, kat... Nejzajímavější byl ovšem sudí: ten vymyslel a přiřkl pachateli zločin a uložil mu trest. Byly to švihy prutem, nebo i poprava. Ta se vždycky nějak imitovala: třeba jsme vraha posadili do kravince. Berta ovšem musel být sudím! Když mu to nevyšlo, rozkopal nám kurvičky na zemi. Proč se ta hra tak jmenovala, nevím, vymyslel to asi nějaký ironik.
Jak jsem pravil, byl Berta jinak hodný. Šel potom na studie, a čím se stal, nevěděl jsem. A vzpomněl jsem si na něj nedávno, když jsem přemýšlel o tom, jak se v politice chová sociální demokracie.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
Byl pyšný, že mají šachovnici. Ale nepochopil na té hře to hlavní.
