PEKING „Myší matka vede svou dceru na svatbu s kočkou,“ ukazuje ochotná dobrovolnice na papírový kočár, v němž sedí šedá myš. V pavilonu, který připomíná čínské báje a umění, je spousta obrázků a sošek různých zvířat.
„Kočka ji pak sežere a tak vyhraje dobro,“ zakončuje příběh mladá dívka a široce se usměje. V olympijském světě dobro rozhodně vyhrává. Čínští pořadatelé neponechali nic náhodě. „Když budeme milí, tak návštěvníci budou mít o Číně dobrý dojem,“ přiznal celkem bez okolků Wang Wej, mluvčí organizačního výboru olympiády v Pekingu.
Vuzavřeném olympijském „matrixu“, což je komplex stadionů, jejich nejbližšího okolí a olympijského parku, kde přes den bzučí cikády a v noci létají netopýři ve střeženém prostoru za plotem, se návštěvník cítí báječně. Spousta usměvavých mladých dobrovolníků, kteří ve vícerostupech postávají na každém rohu, je kdykoli připravená vám s čímkoli pomoci.
Začíná pršet, podávají deštníky nebo pláštěnky. Pálí slunce na tribunu, nabízejí čepice a vychlazenou vodu. Nesmějí se z donucení, drtivá většina z nich pracuje pro čínskou olympiádu s velkým nadšením. Ať už v jídelnách odebírají špinavé tácy, uklízejí hromady odpadků nebo absolvují nekonečné služby v autobusech či na chodbách stadionů. A pokaždé popřejí anglicky hezký den.
Číňané šli ještě dál. Na sportovištích vyhrává rocková muzika, o přestávkách obveselují diváky roztleskávačky, různé dovednostní show nebo blbiny maskotů. Hlavní olympijský park přes den bublá mnoha vodotrysky, večer hraje barevnými obrazci a z nových stadionů přechází zrak. A všudypřítomní vojáci postávají pro jistotu u plotů beze zbraně, aby snad nekazili mírumilovný dojem.
Hry běží plynule a atleti si organizaci nemohou vynachválit. „Vesnice je nádherná, dokonalá,“ řekl desetibojař Roman Šebrle.
„Peking pro návštěvníky rozprostřel červený koberec,“ uznal Gordon Campbell, premiér Britské Columbie, její město Vancouver bude hostit zimní hry v roce 2010.
V luxusu olympijského světa je velice snadné zapomenout na lidi, kteří jsou v té venkovní Číně zavření ve vězení za své názory, nebo na lidi, kteří si sotva vydělají na živobytí. Což je nakonec hlavní záměr čínského vedení.
O autorovi| MARTIN PRACHAŘ, (od zpravodaje LN v Číně)
