Čtenářská vášeň a opomíjení knihy vracet mohou vyústit až k nemilé návštěvě exekutora. Knihovny si totiž ve vymáhání svých pohledávek v současnosti nijak nezadají například s dopravními podniky.
Donutili je k tomu chorobní „nevraceči“ knih, kvůli kterým jim některé svazky třeba i nenávratně zmizely z regálů. Postup vůči dlužníkům se tak v knihovnách radikálně zpřísnil a postupně se zdokonaluje i vymáhání peněz.
Nejlépe to dokládá příklad Městské knihovny v Praze, která má s dlužníky největší potíže. Ta u svých čtenářů eviduje dluhy ve výši 13 milionů korun. Ročně se jí podaří i za pomoci exekutorů vymoci více než půl milionu. „Toto číslo přitom rok od roku roste. Ve vymáhání dluhů jsme stále úspěšnější,“ říká mluvčí pražské městské knihovny Lenka Hanzlíková.
A je od koho vymáhat. Pražská městská knihovna má totiž také rekordní dlužníky. Největší hříšník jí dluží přes 117 tisíc bez úroků. Reálná suma se tak pohybuje mezi 200 a 300 tisíci. Další třicítka lidí knihovně dluží částky vyšší než 30 tisíc korun – opět bez úroků.
Velké problémy s dlužníky má také Národní knihovna v pražském Klementinu. Ta eviduje na 450 neplatičů. Každý rok se zhruba desítka z nich propracuje k dluhu v řádu několika desítek tisíc korun. Obě pražské knihovny přitom běžně využívají služeb exekutora. Samotná dlužná částka od knihovny se tedy zvedá kromě provizí právnické kanceláři i o náklady na exekuci.
Dlužníci ale trápí téměř všechny knihovny v zemi. Například chebská městská knihovna kvůli nim neviděla některé své svazky více než deset let. I proto se letos rozhodla postup proti dlužníkům zpřísnit a najala si advokáta.
Pokračování na straně 4
Pokuta za nevrácené knihy vyšplhala k 300 tisícům
Dokončení ze strany 1
Dlužníci znamenají pro knihovny jednu velkou obtíž, a to chybějící knihy v regálech. Podle zaměstnanců pražské Městské knihovny dochází k největším potížím, když čtenář nevrátí odbornou knihu, která vyšla v malém nákladu.
„To pak zpravidla musíme knížku odepsat, protože ji nemáme ve více kusech. Ta kniha je poté prakticky nesehnatelná,“ říká jedna ze zaměstnankyň knihovny, která si nepřála sdělit své jméno. Menší potíže jsou s beletristickými knihami, kterých má knihovna většinou více kusů od jednoho titulu.
Některé knihy lidé nevracejí záměrně Paradoxem je, že knihovny nepřicházejí o knihy jen kvůli „nevracečům“, ale trápí je i čtenáři, kteří knihu údajně ztratili. „Když se jedná o knížku, která je velmi těžko dostupná, můžete si být skoro jisti, že vám ti lidé neříkají pravdu. Oni si totiž vlastně tímto způsobem knihu koupí. Stojí je to přitom jen o něco málo více, než je pořizovací cena té knihy,“ popisuje pracovnice knihovny fígl čtenářů.
Do velkých knihovnických dluhů se nemůže dostat člověk, který se snaží své resty alespoň trochu řešit. Knihovny mají totiž několik pomyslných záchranných sítí.
Například pražská městská čtenáře obesílá e-mailem už před koncem výpůjční doby. „Pokud nám knížku stejně nevrátí, oznámení pravidelně opakujeme. Vždy na něm uvádíme i aktuální stav zpozdného. To činí 4 koruny za každý den, kdy má knihovna otevřeno,“ popisuje upozorňování čtenářů mluvčí Městské knihovny Lenka Hanzlíková.
Až po roce zařadí knihovna na druhý vymáhací stupeň. „Když se ani po roce čtenář neukáže a situaci neřeší, posíláme předžalobní výzvu. Takové varování, že se taky za ty nevrácené Steelové může dostat před soud, ale že je ještě čas to řešit,“ pokračuje Hanzlíková. Poté knihovna stopne zpozdné a z dlužné částky začínají nabíhat úroky. Až částka dosáhne pět tisíc korun, případu se chopí exekutor.
Knihovna nicméně říká, že daleko lepší je, když se jí čtenář ozve sám, „Za určitých okolností jsme ochotni i dlužnou částku odpustit,“ říká mluvčí knihovny.
