Chtějí vydělávat na zabíjení dětí - napsaly už před rokem polské noviny Nasz Dziennik, spjaté s toruňským Radiem Maryja, které řídí kněz Tadeusz Rydzyk. Šlo o plán na novelizaci českého zákona o zdravotních službách.
„Nové předpisy navržené českou vládou předpokládají umožnění prakticky neomezeného přístupu z interrupci ženám, které přijíždějí do České republiky ze zahraničí. Přijme-li český parlament tyto skandální návrhy, polské zákony neubrání počaté děti Polek, které je budou smět legálně zabíjet u jižních sousedů,“ psal Nasz Dziennik.
Česko zatím ještě Polkám, hledajícím možnost interrupce, služby nenabízí. To se sice možná zanedlouho změní, ale zatím ženy musejí cestovat dál - například do Velké Británie, Nizozemska či Skandinávie.
Zadarmo a legálně V lednu informovaly noviny Polska s odvoláním na polskou Federaci pro ženy a plánování rodiny, že v roce 2007 podstoupilo za hranicemi interrupci více než 32 tisíc Polek. Z toho 31 tisíc ve Velké Británii - zadarmo a zcela legálně.
Jak? Například tak jako Patricie, studentka lodžské školy, která se dostala do rozpaků, když na těhotenském testu uviděla dva proužky. Řekla novinářům z deníku, že jí kamarádka z Londýna poradila cestu na Britské ostrovy. Zaplatila 300 zlotých (něco přes 2000 korun) za letenku a odletěla za ní. Hned druhý den dostala práci v rychlém občerstvení. Jakmile získala NIN (National Insurance Number - číslo národního pojištění), šla na prohlídku k lékaři, a ten ji poslal na kliniku. Patricie do běžného formuláře napsala, že chce dál studovat a nemá z čeho živit dítě. Těhotenství bylo přerušeno bezplatně.
Podle britských zákonů totiž lze interrupci do 24. týdne provést bezplatně, je-li ohrožen život ženy nebo její zdraví, ale také je-li narození dítěte nežádoucí vzhledem k takzvaným společenským okolnostem, jako je nízký věk nebo špatná hmotná situace.
Federace pro ženy a plánování rodiny s odvoláním na údaje British Pregnancy Advisory Service uvádí, že Polky představují 80 procent všech cizinek, které ve Velké Británii podstupují interrupci, a rok co rok je jich o třetinu více. Za hranicemi je to bezpečnější „Mnoho žen, které hledají možnost bezpečného přerušení těhotenství, se rozhodne odjet do jiného státu. Ačkoli se to nezdá, výjezd do zahraničí vůbec nemusí být dražší, porovnajíli se náklady s rostoucími cenami v polských soukromých ordinacích. Ženy nejčastěji vyhledávají kliniky ve státech sousedících s Polskem, kde je možné zákrok provést legálně a bezpečně. „Ženy, které využily této možnosti, oceňují profesionalitu a bezpečnost prokázané služby,“ napsala předsedkyně Federace pro ženy a plánování rodiny Wanda Nowická v loňské, již třetí zprávě věnované důsledkům protipotratového zákona, který v Polsku platí od roku 1993 (předchozí zprávy vyšly v letech 1996 a 2000).
Federace provedla výzkum, z něhož vyplývá, že „v Evropě je málo klinik, které by neměly co dělat s klientkami z Polska“. Nejčastěji však jde o deset, dvacet nebo několik desítek případů ročně, což poukazuje na individuální charakter dnešní potratové turistiky: jak se ve zprávě lze dočíst, „zdá se, že v současné době neexistuje organizovaná potratová turistika ve větším rozsahu, jak ji známe z první poloviny 90. let, kdy fungovaly agentury, které pořádaly cesty žen na zákroky do Běloruska či Ruska. Díky zákrokům policie byly tyto agentury zlikvidovány.“ Těžké začátky Podle první zprávy z roku 1996 byly v prvních letech poté, co zákon nabyl platnosti, cíli potratové turistiky především Lvov na Ukrajině, Druskienniky na Litvě, Kaliningrad v Rusku a Minsk v Bělorusku, ale také Česko a Slovensko. Zvláště oblíbený byl Kaliningrad, kde byla cena zákroku poměrně nízká. Zpráva však upozorňuje, že tam vládly špatné hygienické podmínky a ženy měly často v důsledku zákroků zdravotní komplikace.
Federaci se tehdy podařilo anonymně se zeptat jedné agentury, která potratové zájezdy na východ pořádala. Jeden ze zaměstnanců hovořil o činnosti agentury takto: „Nejvíce žádostí o naše služby se vyskytlo v roce 1993 v prvních třech měsících platnosti zákona. Měli jsme v jednom sousedním státě ze známosti k dispozici dvě soukromé ordinace, jednu soukromou kliniku a přístup do dvou státních nemocnic, k šesti gynekologům, třem anesteziologům a několika sestrám. Pomohli jsme provést kolem 250 zákroků. V dalším průběhu roku 1993 jsme měsíčně pomohli uskutečnit 60 až 70 zákroků. Za toto období jsme pomohli uskutečnit celkem asi 1200 zákroků.“
Na základě inzerátů tehdy Federace potvrdila existenci nejméně dvaceti takových agentur. Za předpokladu, že každá pomohla zorganizovat průměrně 800 zákroků ročně, odhadli autoři zprávy počet interrupcí provedených Polkám v zahraničí na 16 tisíc ročně. K tomu je třeba ještě připočíst řadu individuálních cest, jejichž počet je těžké odhadnout.
Federace informovala již ve své zprávě z roku 2000, že se rozsah jevu označovaného za potratovou turistiku výrazně zmenšil a „má spíše individuální než skupinový charakter“. Čísla uveřejněná letos v lednu v deníku Polska naznačují, že Polky, které to potřebují, začaly znovu hledat řešení v zahraničí. Tentokrát však spíše bez účasti podezřelých zprostředkovatelů, kteří za své služby nepochybně přijímali bohaté provize. Teď mohou využít toho, co Polsku přinesl vstup do Evropské unie: volného nebe nad Evropou a volného trhu práce v mnoha starých členských zemích, které zároveň znamenají i volnou cestu k lékařským službám, jež jsou v Polsku nedostupné. Jako například interrupce.
***
Polky teď mohou využít toho, co jejich zemi přinesl vstup do EU: volného nebe nad Evropou
O autorovi| Aureliusz M. Pedziwol, polský novinář
