Kdyby to jídlo mělo být opravdu poslední, tak bych samozřejmě nehleděl ani na kalorie, ani na zdravou výživu, ani na případné nadýmání či další následné jevy. Dal bych si chléb se škvarkovým sádlem – takové ty rozemleté škvarky, pěkně osolené, opepřené, s trochou čerstvé cibulky. Chléb by to musel být dobrý, domácí, jako lze teď zakoupit ve francouzské prodejně, kam ho letecky dováží z Francie a bochník stojí asi 300 korun. Když se do toho vžiju, tak si představuji něco jako hodinu před popravou. Věřím, že by mě možná přešla nálada, ale apetýt určitě ne, poněvadž když jsem ve stresu, tak se bráním jídlem.
O autorovi| Milan Knížák, ředitel Národní galerie
