HUDEBNÍ DIÁŘ
Letošní koncertní sezona začala dvěma skandály, které se už teď jeví zbytečně nafouknuté. O ten první se postaral nyní již bývalý šéfdirigent Zdeněk Mácal, který na minutu položil taktovku České filharmonie poté, co jej rozčílila novinová kritika. Nebýt pohotového filharmonika, který vše zatepla vyzvonil médiím, asi by se z toho vyspal. Jenže pak už bylo pozdě a vedení ČF muselo pracně uhlazovat hrany. Mácal to pak od kritické obce schytal podruhé, a to za své vystoupení v televizi.
Francouzská pianistka Helene Grimaudová naštvala nás všechny, kdo jsme se na ni vypravili do Rudolfina. Nehrálo se. Prý jí nebyl zdejší klavír Steinway dost dobrý. Ovšem kdo ví, jak to všechno bylo. Grimaudová si v německých médiích postěžovala na nepřístojné jednání pořadatele Pavla Špirocha. Tento, ve stavu označeném jako „stark alkoholisiert“, ji měl urážet.
Ať vypadal konflikt jakkoli, mezinárodní ostuda Prahy je zajištěna. Ještě že nám reputaci ve světě zachraňují mladí. Zemlinského kvarteto se na sklonku prázdnin vrátilo ze soutěže v kanadském Banff Centre s druhou cenou. Pianista Ivo Kahánek úspěšně debutoval na londýnských Proms, kde s Jiřím Bělohlávkem provedl Inkantace Martinů. A do třetice, cembalista a dirigent Ondřej Macek nalezl v německém archivu podstatnou část Vivaldiho opery Argippo, která byla považována za ztracenou. „Objev byl uznán vědeckou komisí italského Institutu Antonia Vivaldiho v Benátkách,“ říká zpráva. Bravo!
O autorovi| Dita Kopáčová, Hradecká redaktorka LN
