Zatímco Jan Kraus si dopřává možnost improvizace a trvá na tom, že s hosty, s nimiž pak naživo nenuceně konverzuje, si předem nikdy nepovídá, scenáristé pořadu Uvolněte se, prosím naopak potenciální aktéry show musí předem poznat co možná nejvíce. Jak upozorňuje Jan Štern, pořizují s Jiřím Hapalou jakýsi jejich psychologický profil.
* LN Mechanismus toho, jak a jaké hosty do pořadu zvete, začíná u dramaturgyně Simony Matáskové, která vytypuje zajímavé hosty, a pokračuje vašimi rešeršemi?
Ano, s kolegou Hapalou si o lidech, kteří přicházejí v úvahu jako některý ze tří hostů, vyhledáme rešerše. V archivu si necháme najít vše, co o nich vyšlo, co kdy řekli, v jaké formě se objevili v médiích. Zajímají nás hlavně rozhovory, v nich se obvykle člověk odkryje trochu víc a je nejspíš autentický. Součástí našeho hledání jsou také fotografie, aby byla představa, jak ten člověk vypadá. A ve druhé fázi se snažíme s každým z nich mluvit.
* LN U politiků či celebrit z oblasti umění, sportu nebo showbyznysu je materiálu uveřejněného v médiích asi poměrně dost. Ve vašem pořadu ale figurují také takzvaní třetí hosté, tedy lidé, jejichž tvář většinou není ještě známá a moc se toho o nich nenapsalo...
V tom případě je jediným podkladem právě to naše interview. Snažíme se s každým mluvit alespoň hodinu, necháváme je o sobě co nejvíc vyprávět.
* LN Co vás zajímá, kromě toho, v čem vynikají?
Chceme se co nejvíc dozvědět o jejich životě. Zajímá nás vlastně všechno: odkud pocházejí, v jaké rodině vyrostli, čím je nebo byl jejich otec a co dělala matka, jestli mají sourozence a čím ti se zabývají... Skoro vždycky bývají překvapeni, proč nás zajímá jejich tatínek a maminka, ale pro nás je to možnost najít jakýsi jejich psychologický profil. Potřebujeme zjistit, jaký je klíč, kód k tomu člověku, v čem je největší jeho zajímavost a kde má třeba i nějaký zádrhel.
* LN Takže materiálu posbíráte víc, než pak může moderátor Jan Kraus vůbec použít?
To určitě. On o těch lidech, i když to není na první pohled patrné, ví víc, než si sami uvědomují. Také si pro rozhovory nepřipravuje otázky ani témata, ale je pro něj důležité vědět, s kým mluví. Ne jen tak povrchně, že je to politik, poslanec, herečka nebo že třeba doma vaří pivo. On chce vědět, co je to za člověka, pak se mu s ním líp zachází a hovoří. A to je náš úkol - scenáristů, rešeršistů, my se dopouštíme jistých spekulací, měli bychom popsat psychologickou podstatu pozvaného hosta. Není to tak, že bychom prvoplánově hledali jejich slabá, křehká místa a on na ně pak drnkal, to rozhodně ne. Ale musí o těch slabých místech vědět, jemu to pomáhá, on se k nim pak chová už určitým způsobem, intuitivně se s nimi baví s vědomím, co by se od nich mohlo čekat. Navíc má rád, když mu nabídneme i určité spekulace, když se dopustíme nějakého předpokladu. Třeba odhadneme, že se nějaký člověk celý život snaží cosi dokázat svým rodičům...
* LN Suverénní Jan Kraus leckomu může nahánět hrůzu, nebo alespoň vyvolává respekt. I když se mi zdá, že za ta léta svého moderátorského působení už poněkud otupil své „nemilosrdné ostří“.
Měli bychom si uvědomit, že smích a humor nikdy není hodný. Honza Kraus prošel v médiích dlouhou cestu, během které se hledal. Začal u mě jako producenta v České televizi v pořadu poněkud výlučného humoru Dvaadvacítka. Pak na Primě dělal Saunu, potom pořad Další, prosím - to byla trochu dryáčničtější talk show s politiky, která jim měla, jak se říká, dát za uši, měla být ironická, ostrá, neúprosná. To byla poloha, v níž už byl doma, ale ještě to nebylo to pravé ořechové. Pak jsme dělali Taxi, prosím, v podstatě skrytou kameru. S Jardou Duškem hráli taxikáře -byla to veliká zábava hlavně při natáčení, ale zase to byl ještě takový úkrok stranou. Optimální polohu podle mě našel až tady - ti lidé nejsou jen celebrity a politici, ale i obyčejní „sousedi“, kteří v něčem vynikají. A všichni dohromady mu umožňují rozehrát celou škálu jeho moderátorských dovedností a humoru, od břitkého, sarkastického humoru až po opravdový lidský přístup, jemný humor a laskavost. Mix toho všeho tvoří podstatu pořadu založeného na improvizačním humoru, přicházejícím okamžitě, momentálně, kdy není nic předem připraveného. Honza reaguje na situaci, která se vyvíjí vždycky znovu nově a neopakovatelně. A je v tom vynikající.
* LN Stalo se, že jste se ve svých předpokladech mýlili a některý host vás opravdu zaskočil?
Někdy se stane, že se jako scenáristé netrefíme a ve studiu nás host nějak překvapí. Jedno z největších překvapení mi připravil bývalý ministr obrany Antonín Baudyš. Čekal jsem klasického lidoveckého suchara, a přišel neskutečný gejzír vtipu, nápadů a bohapusté srandy. Podobné překvapení nám připravil i zpěvák Jan Nedvěd.
