Úbytek zájmu o jazykové vzdělávání se podle něj překvapivě nejvíc týká Prahy. Marek Dusil je původním povoláním statik a této profesi se také věnoval od ukončení studií v roce 1986 až do roku 1992. S myšlenkou jazykové školy přišla jeho žena Doris, učitelka němčiny. „Moje manželka nastoupila na gymnázium, ale moc se jí tam nelíbilo. Školy stále požadovaly po učitelích také angažovanost v různých organizacích typu ROH nebo Svaz československosovětského přátelství a na to nechtěla přistoupit. Proto dala ze školství výpověď a požádala národní výbor o povolení učit soukromě němčinu. Toto povolení dostala v pondělí 13. listopadu 1989. V pátek začala revoluce,“ říká manažer.
Prvním kapitálem nové jazykové školy bylo dvacet tisíc ze spoření mladých, které manželům založili ještě jejich rodiče. Název Polyglot vznikl už během prosince 1989, v únoru roku 1990 se rozběhly první skutečné kurzy. „Tehdy stačilo napsat na dveře ,Vyučování angličtiny‘ a po schodech se táhla fronta z ulice až k nám do obýváku. Zájem byl obrovský, v začátcích o to stáli úplně všichni. Já se začal starat o účetnictví, žena ráno vstávala a chodila do naší první učebny zatopit, protože tam byla ještě kamna na uhlí. Když skončila výuka, vysypala popel. Kopírku jsme měli doma pod postelí. Sehnat nebytové prostory bylo obtížné, protože ještě neproběhly restituce, ale už se počítalo s tím, že proběhnou. Budoucí vlastníci tedy ještě s majetkem nenakládali a stát už s ním nakládat nechtěl. Začínali jsme tak v domě v pražských Nuslích, kde jsme tehdy bydleli. Patro pod námi byl jeden byt totálně vybydlený, s vyraženými dveřmi. Jeden náš kamarád si ho vyklidil a chvíli tam žil, ale pak se odstěhoval a nechal mi klíče. Také náš soused, který už byl starý pán a musel do nemocnice, mi nechal klíče od svého bytu s tím, že kdyby se nevrátil, můžeme jej propojit s učebnami. V nemocnici pak bohužel opravdu zemřel. V těchto prostorách jsme začali a později zpětně doplatili nájem.“
Do roku 1992 pracoval Marek Dusil současně v jazykové škole a v projekční kanceláři, kterou založil se dvěma kolegy stavaři. Pak už ale nezvládal dál sedět na dvou židlích a vybral si školu. „Vždy jsme dbali na to, že jsme dobrá, byť i trochu dražší škola. Zásadou pro nás byl třeba malý počet lidí ve studijní skupině. Také jsme vždy dbali na to, aby se v naprosté většině našich kurzů střídal na postu lektora Čech a rodilý mluvčí - úkolem českého lektora bylo učit a vysvětlovat zákonitosti daného jazyka, rodilý mluvčí měl na starost konverzaci.“
V roce 1992 firma rozšířila svou činnost také o nakladatelství, k němuž přišla podle Marka Dusila „jako slepý k houslím“, avšak které dnes vydělává podstatně víc než vlastní škola. „Přišli s tím dva naši učitelé Tomáš a Sarah Gráfovi, oba výborní pedagogové, kteří napsali Cvičebnici anglické gramatiky a rovnou se zeptali, zda bychom ji nechtěli také vydat,“ vzpomíná. „My jsme si řekli, že to bude možná zajímavá reklama pro školu, a knihu vydali. Prodalo se jí sto padesát tisíc výtisků a dodnes se prodává. Udělali jsme i její novou, modernější podobu, ale někteří lidé kupodivu pořád chtějí tu naši první, protože ji už znají.“
Po úspěchu s anglickou cvičebnicí přišla i cvičebnice němčiny, francouzštiny, ruštiny a češtiny pro cizince. Nakladatelství se začalo zaměřovat i na různé cílové skupiny. „Teď právě pracujeme na velkém projektu pro mateřské školy.“
Úspěšný vzestup přibrzdila v roce 1997 první finanční krize. Aby ji škola zvládla, rozšířili její zakladatelé činnost o nabídku firemních kurzů, přestože se jim ze začátku podle Dusila spíš bránili. „Ve firemních kurzech jsme se obávali o kvalitu výuky, proto jsme je pořádali jen sporadicky. Koncem 90. let už ale nebylo zbytí, tak jsme se na tento segment vrhli a dnes tvoří 85 procent naší výuky.“
Dalším počinem byly investice do otevírání mimopražských poboček. Už v roce 1995 vznikla první v Českých Budějovicích a po roce 1997 následovaly další. Dnes má Polyglot vlastní učebny i v Liberci, Plzni, Jihlavě, Brně a v Ostravě. Dál se rozšiřuje také činnost nakladatelství. „Máme silnou redakci němčiny a menší, ale také kvalitní dvoučlenný externí autorský kolektiv pro angličtinu, disponujeme vlastním DTP studiem a máme jednoho interního a dva externí obchodníky, kteří naše cvičebnice propagují ve školách a budují distribuci. Jazykovou školu dnes tvoří sedm poboček vedených lidmi, jež považuji za velmi kvalitní. Většina z nich s námi spolupracuje dlouho, služebně nejstarší spolupracovníci přišli už v roce 1992. Z Polyglotu málokdo odchází.“
Bohužel také současná finanční krize zasáhla podle Marka Dusila celý obor jazykové výuky velmi výrazně. „Ještě před rokem jsme měli týdně 4,5 tisíce vyučovacích hodin, dnes ani zdaleka ne. I lidé, kterých se krize ještě nedotkla, přestali do kurzů chodit. Překvapivě se to relativně nejvíc týká Prahy, v krajích takový úbytek není. Krize nás dohnala hodně, proto jsme zavedli i úsporná opatření včetně snižování platů. Lidé to brali samozřejmě různě, myslím ale, že naši klíčoví pracovníci, kteří jsou s námi od začátku 90. let, to přijali. Určitý problém byl spíš s tím, když jsem to sdělil našim manažerům na pobočkách a jim se to pak nechtělo říkat těm čtyřem stům učitelů, co mají pod sebou.“
Vedle kontaktu s pobočkami má manažer nadále na starost firemní rozpočet a nechybí u žádného nového či důležitého projektu. „Také každý rok budujeme něco nového na pobočkách. Jsem původní profesí stavař, takže se tomu mohu věnovat. V létě jsme hodně investovali v Brně a teď i v Praze. Do nových učeben.“
***
Dotazník
Marek Dusil
Rodina: Ženatý, má čtrnáctiletého syna Jana.
Auto: Opel
Volný čas: „Snažím se dost sportovat, často lyžujeme, prakticky každý týden hraju squash a na stará kolena jsem se začal učit i tenis.“
Dovolená: „Pokud to jde, rádi cestujeme. Právě minulý týden, jak byly školní prázdniny, jsme strávili čtyři dny v Maďarsku a bylo to pěkné.“
