Pondělí 22. dubna 2024, svátek má Evženie
130 let

Lidovky.cz

Povzdechnutí nad Hvězdami

Česko

Pražská Fidlovačka uvedla po šestnácti letech retromuzikál Karla Davida Hvězdy na vrbě, který počátkem 90. let zapůsobil jako zjevení. Od té doby se takových dílek vyrojilo, stačilo vyrazit do světa s natupírovanými hlavami, pionýrskými šátky, „souškami“, Goťákem, zapitvořit se, a úspěch byl zaručen. Jenže Hvězdy s jednoduchým příběhem o holkách z jedenáctiletky, které chtěly zpívat a musely projít schvalovacím řízením před papaláši, měly jedinečné kouzlo: byly nejenom vzpomínkou na báječná léta šedesátá, ale přinesly i nepojmenovatelnou nostalgii a smutek po čase, který se nemůže vrátit, tím spíš, že skončil příjezdem tanků. HaDivadlo tenkrát přišlo s inscenací, která vznikala z hlubokého vnitřního přesvědčení, a tu prostě nelze přitesat do podoby standardního repertoárového kusu. Nemluvě o tom, že studiová inscenace se hodně ztuha převádí do kukátkového prostoru.

Své sehrálo i to, že autor se zde vyznával ze svého kréda, z toho, k čemu se jako adolescent vztahoval v normalizační šedi. Hvězdy tak přesně vystihly kolorit času prodchnutého závanem svobody, že oslovily nejen generaci, která jej zažila v dětském věku, ale i skutečné pamětníky. Hanácké Hvězdy jsem viděla čtyřikrát: s něžnou Jitkou v podání Johanky Rusínové, která předčasně zemřela, a pak už nešlo ve Hvězdách pokračovat. Pamatuju báječnou Danu Polákovou a její mazlivě erotickou recitaci básně o lavórkách a kreaci a la Marilyn Monroe nebo hipísačku Irenu v ironicky stoickém podání Marie Ludvíkové. Ještě si dokážu přivolat ten zvláštní pocit, když mezi diváky a herci v mlžném oparu prošel Jim Morrison a zachraptěl „killer on the road“ a pak už bylo slyšet jen dunění tanků.

Pavel Šimák na Fidlovačce šel hlavně po tom, aby se konala co největší řachanda, a trefil se do toho nejprůměrnějšího diváckého vkusu. Hvězdy přetvořil v obyčejnou komedii, čímž se také nepříjemně odhalila jejich kostra a vylezly dráty. Ukázalo se, že bez onoho vnitřního oprávnění, které dodávalo atmosféru a autenticitu, je děj chatrný, vlastně jde jen o pásmo s šlágry. A v druhé půlce Šimákovi už ani nedržel pohromadě, vyráběl jen nastavovanou kaši. Pár vtipů pochopitelně fungovalo dál, zejména karikaturní linka se soudruhy: výborný je okresní stranický koryfej Zdeňka Palusgy s obličejem jako tesaným z kusu žuly či sovětský generál Krutov v žoviálně imperiálním provedením Pavla Nečase. Další problém je až překvapivý: kromě Ivy Pazderkové, která hraje i zpívá výborně, skoro všechna děvčata mají více či méně potíže s intonací. A hlavně tyhle Hvězdy nemají duši - autorské divadlo je vázané na konkrétní klima a herce a jen výjimečně se může zopakovat.

***

Karel David a kolektiv: Hvězdy na vrbě

Režie: Pavel Šimák Hudební nastudování: Ondřej Brousek Divadlo na Fidlovačce, prem. 4. 3.

Autor:

eMimino soutěží: Vyhrajte balíček v hodnotě 1 000 Kč z dm drogerie
eMimino soutěží: Vyhrajte balíček v hodnotě 1 000 Kč z dm drogerie

Milovníci kosmetiky pozor! Tento týden soutěžíme o pět velkých balíčků v celkové hodnotě 5000 Kč. Zapojte se do soutěže a vyhrajte lákavý balíček...