Napiš aspoň jednou něco laskavého, prosila, klečíc u mých nohou, milostiplná doba vánoční, zatímco mě u televizoru uplácela křehkým cukrovím, dolévala mi nápojů a jen kvůli mně zařídila, aby si hollywoodská hvězda Julia Robertsová v Notting Hillu vzala chudého knihkupce Hugha Granta.
Ale mé zlé srdce neobměkčila. Starého psa a fenu (řečeno genderově vyváženým jazykem) novým kouskům nenaučíš. Kromě toho ani atmosféra Vánoc nedokázala přebít můj děs z nové příručky pro používání genderově vyváženého jazyka, určené pro školy a ministerstva, s níž jsme vás seznamovali v Lidových novinách 22. prosince. Abyste na případ, že by tažení rovnostářského hnutí za zmrzačení češtiny, zblbnutí Čechů (a Češek) a posléze likvidaci západní civilizace setřením rozdílů mezi pohlavími byli připraveni, mám pro vás první lekci korektního jazyka. Dnes se budeme učit nová česká přísloví a rčení, respektive stará česká přísloví a rčení v novořeči. Zapište si tedy do slovníčků: Bez práce nejsou koláče ani buchty; Čiň čertu a čertici dobře, peklem se ti odmění; Co je ve stavení, není pro mě; Nemluv o provaze v oběšencově a oběšenkynině domě.
Když měl kolega Martin Weiss příručku komentovat, požádal o nejkratší možný formát článku, a ještě ho prošpikoval odstavci, entery a dvojmezerami, řka, že pro tohle téma je škoda slov. Můj prostořeký kamarád Tomáš Weiss shrnul problematiku slovy: „Ty vole a krávo, já si myslim, že prostej selskej rozum by měl nejspíš bejt zakotvenej v ústavě.“ Pokud chtějí být strážci rovnosti příležitostí lidstvu přece jen něčím užiteční, mám pro ně výborný tip: Berte se za spravedlivější (nebudu bláhově požadovat spravedlivý) přístup k mužům a ženám v rozvodových řízeních. Zasaďte se za to, aby rozvádějící se muž nebyl automaticky považován za bytost nižší kategorie. Brojte proti genderovým stereotypům typu „Děti patří k matce“. Pranýřujte soudce a soudkyně tázající se muže: „Jak se chcete starat o děti, když chodíte do práce?“ Lidstvo, alespoň ta jeho „hrubší“ polovička, vám za to jednou určitě poděkuje. Slovní zásoba se sice stále vyvíjí, ale ani společnost neotálí. Neustále se objevují nové výzvy pro jazykovědce a jazykotvůrce – to když se objeví jev dosud nepojmenovaný. Na tomto místě bychom měli poděkovat České televizi za její pořad Duety.
Kdo ho nezná, nechť si představí skleněné pódium, na němž ověřená jména showbyznysu (zlaté slavice z roku raz dva, hrdinky normalizačních mládežnických seriálů, nesmrtelní muzikáloví bardi a moderátoři, kteří už z konzervatoře vědí, ve které chvíli předvést na kameru který ďolíček v chlapecky bezelstné tváři) předvádějí, že se umí odvázat. Když se tahle parta ve finálovém předvánočním dílu bratrsky objala a zazpívala nám všem u televizních obrazovek, i vám, divákům tady v hledišti, Lennonovu Happy Xmas, bylo na světě nové slovo. Nadkýč.
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK, jazykový redaktor LN
