To bude chtít želatinu - odtušila doktorka, zhodnocujíc stav mojí artrózy. „Klouby musí pít. Stejně jako ty, to dá rozum,“ poradil rozumnější kolega, rozuměj zkušenější, co se problematického vztahu kloubů a sportu týče. „Žádné umělé preparáty. Gumové medvídky, tam je želatiny nejvíc,“ pokračovala doktorka. „Nesnáším gumové medvídky,“ vysvětlil jsem jí. „Tak guláš z kližky.“ „Nesnáším gumové medvídky a guláš z kližky!“ upřesnil jsem.
A tak dobré nebe seslalo do mého života alespoň klišé, lépe řečeno vnitrolidovonovinovou kampaň (boj i válka jsou klišé) proti němu. Jak už jsem zde nedávno psal, dostal jsem za úkol tuto kampaň vést.
Jelikož jako dobrý manažer vím, že dobrý manažer musí umět rozdělit úkoly, obeslal jsem redakci s žádostí o tipy na klišé, ponechav si pro sebe úlohu koordinátora, chváliče a rozhodčího.
Nejdřív bylo klidno. A pak se rozpršelo. Moje mailová schránka se začla plnit rychlostí domečku z Hrnečku vař! - musel jsem dokonce vymazat osvědčení o absolvování požárního školení z roku 2006.
Antiklišiáda změnila Lidové noviny. Společný nepřítel učinil ze ztrápené posádky opět jednoho muže. Smířil znesvářené. Zapálil vyhořelé. Z féráků učinil práskače, z beránků vlky (kteří mi tento obrat obratem omlátí o hlavu). Absentéři začali chodit do práce. Analfabeti se naučili vraštit čelo. Vážení otcové se stali Pány kluky, soutěžícími o to, kdo nasbírá víc modrých a růžových lístečků neboli vymyslí víc klišé a ohlásí je.
Objevily se i bonusy: kolega Všímálek upozornil na alogické klišé obrat o 360 stupňů. „To je jakési metaklišé, neboť 360 stupňů není obrat, nýbrž pokračování v přímé cestě,“ připsal v bonzmailu.
„Tak já také přispěju svou troškou do mlýna, a protože nechci mít žádné kostlivce ve skříni, položím na stůl, co mě zvedlo ze židle,“ zaliterátštila si kolegyně z domácího neukojená denní redaktorskou otročinou.
Největší fajnšmekři mě začali bombardovat klišé jednoslovnými. Nejkratší spatřená jsou zatím hit, pan („to je pan fotbalista“) či už zmíněný boj. Nepochybuji však, že se nějaký šplhavec brzy vytasí s klišé dvouhláskovým.
Přišly i skvosty, honorace mezi klišé: za všechny alespoň tak trochu jiná Evropa.
První tři příčky největších hnusů prozatím obsadily: XY přepsal historii, ZŽ má problém a AB čelí.
Jenže ono to s těmi,častým užíváním otřelými jazykovými prostředky‘, jak klišé definuje slovník, není tak jednouché. Je třeba rozlišovat, co je nevyhnutelné, co snesitelné, co už otřelé, a co odporné. Protože kdybychom vyhubili vše, čemu dnes říkáme klišé, artrotické články by pěkně skřípaly a kulhaly.
Přesto, milý čtenáři, pojď do toho s námi! Staň se práskačem! Společně to dokážeme!
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK, jazykový redaktor LN
