Arogance pražské radnice zaslepené vidinou časného pozlátka z prodeje Masarykova nádraží vůči občanům, tentokrát nejen Pražanům, ale i pravidelně dojíždějícím, turistům či cizincům přijíždějícím vlakem do středu Prahy, nezná mezí. Nejstarší nádraží v Praze, kam přijel první vlak v roce 1845, by již ze své podstaty mělo být chráněno a velebeno, že ani po tolika letech neztratilo nic jako ideální dopravní uzel v samém středu města, kam železniční ekologická doprava bezesporu patří. Panstvo z magistrátu však myslí jinak - kam se nedostane papaláš autem, to pro něj neexistuje.
Nejsměšnější je argumentace radních, že koncové nádraží je nevýhodné, neb se souprava musí přepřahat. To si páni radní nevšimli, že již nejméně čtyřicet let jezdí v pražské příměstské dopravě obousměrné vlakypantografy, a to i v nejnovějších modifikacích - City Elefant? Hlavní nádraží se sice modernizuje, ale není technicky schopno pojmout více vlaků, a to se bude výhledově počet příměstských vlaků dále zvyšovat. Ve všech evropských městech slouží ke spokojenosti cestujících hlavová nádraží: v Paříži, Vídni, Budapešti, Lipsku, Frankfurtu.
Je vidět, že páni radní se již tak vzdálili občanům, že zapomněli běžný život v Praze, který z ptačí perspektivy nebo kouřových oken limuzín je hodně rozostřen. Rozhodnutí zrušit Masarykovo nádraží není jen plivnutí do tváře železnici, ale i kultuře, která přijde o železniční muzeum. Bravo, primátore! Bravo, radní Richtře a Langmajere, jsme opět dál od nenáviděné Evropy! A soudruh Kapek, kterého ještě teď straší duch zbouraného nádraží Těšnov, může konečně v klidu spát. Máme zde představitele ještě horší.
O autorovi| Martin Kubík, Praha
