Vletošním roce uplynulo již třináct let od smrti velkého českého pianisty Rudolfa Firkušného a dva roky, kdy zemřela jeho žena Taťana, rozená Nevolová. Společným přáním manželů bylo, aby se místem jejich posledního odpočinku stalo Brno, které bylo po dlouhá léta domovem Rudolfa Firkušného - jeho žena byla brněnská rodačka. Nyní jsme se dočkali splnění jejich přání.
Včera se na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně konal pietní akt uložení tělesných ostatků Rudolfa Firkušného a jeho ženy. Večer se pak uskutečnil klavírní koncert pod názvem Pocta Rudolfu Firkušnému, na kterém vystoupili Igor Ardašev a Renata Ardaševová, Jan Jiraský a Jan Vítek.
Odpočívá nedaleko Janáčka Místo posledního odpočinku Rudolfa Firkušného je téměř symbolicky v blízkosti hrobu jeho velkého učitele Leoše Janáčka. Když bylo malému Rudolfovi pět let, poznal Janáček jeho výjimečný talent a nabídl se, že ho bude učit. V sedmi letech se stal řádným žákem brněnské konzervatoře, první veřejný koncert měl v osmi letech, když mu bylo jedenáct, hrál jako sólista s Českou filharmonií. Na konzervatoři byla jeho učitelkou klavíru Růžena Kurzová, svá studia završil na mistrovské škole pražské konzervatoře u Viléma Kurze.
Další osobností, která výrazně ovlivnila jeho životní dráhu, byl T. G. Masaryk. V roce 1927 byl Firkušný pozván do Lán, kde jeho vystoupení na Masaryka tak zapůsobilo, že mu zajistil finanční podporu na studiích. V dalších letech následovala řada koncertů v Evropě i USA provázená mimořádným úspěchem. Jeho umělecký rozvoj přerušila nacistická okupace. V roce 1939 uprchl do Francie, po jejím pádu emigroval do USA. Brzy se zařadil mezi největší světové pianisty, jeho umění bylo s nadšením přijímáno v celém kulturním světě. Velkým přínosem pro českou hudbu bylo jeho přátelství s Bohuslavem Martinů, který mu věnoval většinu svých klavírních skladeb. Firkušný se stal největším propagátorem jeho díla vedle děl L. Janáčka, B. Smetany, A. Dvořáka a dalších českých skladatelů.
Nezapomenutelná byla všechna koncertní vystoupení R. Firkušného po návratu do vlasti v roce 1990, kdy jsme byli svědky vrcholného umění. Firkušný byl osobností i politickou. Jeho postoj, když společně s Rafaelem Kubelíkem odmítali vystupovat v zemích ovládaných totalitním režimem, byl velkou posilou pro obhájce lidských práv. Udělení čestných doktorátů Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a čestných občanství Prahy a Brna i Řádu TGM 1. stupně byly oceněním jeho zásluh. My, kdo jsme měli to štěstí se s ním poznat osobně, jsme obdivovali, jak při vší velikosti zůstal člověkem nesmírně skromným a laskavým.
O autorovi| ALENA VESELÁ, Autorka je emeritní rektorka JAMU
