Zkoumání fosilních nálezů v laboratoři je pro vědce často souboj s pokušením. V nitru zkamenělin, především těch, které patřily tvorům s tvrdou schránkou, se mohou skrývat pravé poklady. Ale jejich vyzvednutí často znamená poškození vzorku.
Vědci doufají, že jim zásadní dilema vyřeší vylepšené technologie, které proniknou k nitru tajemství, aniž by se při tom zničila jeho schránka. Jak to může vypadat, předvedl v časopise Science tým kolem Renaty Matzke-Karasz z Ludwig Maximilians University v Mnichově. Patřila k němu i Češka Radka Symonová z Přírodovědecké fakulty UK.
Předmětem zveřejněné studie jsou zkameněliny drobných korýšů (0,5 až 2 mm) patřící mezi tzv. lasturnatky. Název je odvozen od podoby schránky těchto tvorů se schránkami mlžů - například škeblí - jen ve zmenšeném vydání.
Použité exempláře dnes patří mezi chlouby Britského muzea. Jsou sice sto milionů let staré, ale v dokonalém stavu. Pochází z Brazílie (z formace Santana) a mají zachované i nevápenaté části těl. A to díky tomu, že se ukládaly ve velmi jemných sedimentech. Tohoto paleontologického pokladu se nesměl během studie dotknout nikdo jiný než určený kurátor muzea.
Proto k „otevření“ schránek museli vědci použít velmi šetrnou metodu. Volba padla na novou techniku nazývanou holotomografie. Ta využívá rentgenového záření, ale na rozdíl od rentgenu, který známe z medicíny, poskytuje trojrozměrný obraz zkoumaného objektu. To dokáže i modernější počítačová tomografie (CT), ovšem holotomografie je o poznání přesnější.
Díky tomu dokáže podrobně zachytit i vnitřní uspořádání jen milimetr dlouhé lasturnatky. Ne že by ve 100 milionů let starých fosiliích zůstaly původní orgány. Ale jejich obrysy jsou jako „výlitky“ patrné v sedimentech, které tělo lasturnatky postupně vyplňovaly. Výzkum probíhal na synchrotronu ve francouzském Grenoblu, kde lze podobně velké objekty zkoumat.
Vědci díky nové metodě dokázali v tělech vzácných exponátů určit podobu a polohu jednotlivých orgánů. A to včetně tzv. Zenkerova orgánu u samců lasturnatek, který slouží jako pumpa na sperma.
Dnes se tyto orgány vyskytují jen u druhů, které produkují obří spermie. Ty bývají u lasturnatek minimálně tak velké jako celé tělo, u některých dokonce desetinásobně větší. A to není nic proti jednomu druhu octomilek, jehož samci produkují spermie v rozvinutém stavu několikasetnásobně delší, než je jejich tělo.
Jde o první důkaz dlouhé tradice strategie „obřích spermií“. Vědci se domnívají, že ty se spíše vyvíjí u druhů, kde se samci o samice příliš „neperou“. Boj svedou spermie v těle samic. V takových případech se už miliony let patrně vyplácí sázet spíše na kvalitu než kvantitu, jak dokazuje případ lasturnatek, které vydaly své tajemství až pod rentgenovým zářením.
