Filmového diváka vždy potěší, když tvůrci vysekají hrdinu thrilleru ze šlamastyky způsobem, na který by sám nepřipadl. V parlamentu tento měsíc zašel už asi osmý až třináctý pokus o omezení imunity v ČR. Všechno bylo tak pěkně nastartováno, až na poslední chvíli sociální demokraté podmínili souhlas přijetím pozměňovacího návrhu. Názorně tak ilustrovali přísloví, že výborné bývá nepřítelem dobrého, neboť imunita tak zůstala neomezena. Ale bylo to o vlásek! Podobně jako minulý pokus, když se sněmovna měla zabývat senátním návrhem, ale skončilo jí funkční období.
Ve stejné době ukrajinská prokuratura obvinila bývalou premiérku Tymošenkovou ze zneužití státních prostředků v době jejího vládnutí. Tak jako nikdo nepochybuje o tom, že Tymošenková mohla nějaké peníze zneužít, stejně tak nikdo nepochybuje o tom, že smyslem současného stíhání není toto vyšetřit, nýbrž vyřadit ji z politiky, o což se každodenní výslechy a zákaz cestování do ciziny postarají. V končině, kde se trestní imunita považuje za jeden z důležitých motivů politické kariéry, zdá se, není žádná imunita dost silná, když se chce.
U nás parlament imunitu nezneužívá - vydáni byli Železný i Čunek. Nehrozí, doufejme, ani to, kvůli čemu imunita existuje - od zadržení Miroslava Sládka při prezidentské volbě v roce 1998 nebyl zaznamenán případ, kdy by se vyskytlo podezření na zneužití trestního aparátu proti poslanci. Nevděčíme za to žádnému našemu zákonu, ale politické kultuře, kterou jsme si dokázali, i když nedokonale, osvojit. I díky tomu, že jiní jinde dřív vedli boje za princip poslanecké imunity, se my dnes můžeme lehkomyslně dívat na naše boje o imunitu jako na prázdné divadlo. Šťastná to země.
