Jen jsem si vzpomněl na léta šedesátá. Tehdy panoval výtečně snesitelný turistický (turisticko-průmyslný) nezájem, kdy bylo možné zdarma vstoupit Daliborkou, pokračovat liduprázdnou Zlatou uličkou, podívat se třeba do každého domku (ale už ne z těch domečků do Jeleního příkopu; okénka byla důsledně matná, zavřená k neotevření a opatřená plastelinovou pečetí ministerstva vnitra – dodnes nepochopím důvod) a přejít do prostor pod Vladislavským sálem. Nikde nikdo, pod Vladislavský sál jsem chodil se skripty a učil se tam (v naprostém klidu) pod nějakým, nejspíš románským obloukem. Pokud to nenatropil Plečnik. Pojmy svoboda a nezájem se tehdy (navzájem) v těchto prostorách prolínaly.

Aby jste se toho vůbec dočkali, chudáčkové.

Mam to podobne. Skvost sveta a sidlo ceskych kralu je ted zamoreno puchem toho silence. Az odejde na smetiste dejin - za 2 rokly ci drive, opet tam radostne vyrazim.

Já navštívím Pražský Hrad a ho opustí zlodědek s celou svojí sebrankou podvodníků.

Další prezident bude Babiš,