PRAHA Dorotka s podtitulem Hra ze zapadákova na cestě mezi kostelem a hospodou vypráví příběh dvou osiřelých venkovských sester: starší Adély a šestnáctileté Dorotky. Po smrti otce jim zbyla hospoda, v níž se schází zvláštní společnost lidí, kteří touží, tápou a snaží se čehosi konkrétního. Dorotka otevírá téma hledání a tázání se po smyslu a víře (v cokoli) a zobrazuje je lehkou formou s důrazem na tragikomiku situací. Frydrychová zajímavým způsobem pracuje s jazykem postav - i díky tomu je hra výzvou k obrazivému jevištnímu přístupu.
Švandovo divadlo přizvalo k režii inscenace čerstvého absolventa DAMU Štěpána Pácla, který na sebe v minulé sezoně upozornil svojí absolventskou inscenací hry Lenky Lagronové Království, která rovněž vypovídá o snech a touhách a zaujala nevtíravou režijní metaforikou, fantazií a poetičností. Pozornost vyvolaly i jeho další dvě režie Holky Elky (ND moravskoslezské a Osiřelý západ (Západočeské divadlo Cheb).
Inscenace Dorotky, kterou Pácl nastudoval ve Studiu Švandova divadla, je také rozvíjením spolupráce s nejmladší generací divadelníků (což se zde povedlo na úrovni dramatika, režiséra i dvou hostujících herců). V inscenaci Dorotka se představí Klára PollertováTrojanová, Viktor Limr a Martin Sitta, titulní roli ztvární čerstvá absolventka DAMUZuzana Stavná, jež je stejně jako Matouš Ruml absolventkou Pražské konzervatoře. K hudební spolupráci Štěpán Pácl přizval Jaroslava Kořána s jeho Orlojem snivců a k výtvarné Matěje Němečka s Magdalenou Prouskovou.
Magdalena Frydrychová má za sebou už několik dramatických pokusů. V průběhu studia napsala a publikovala svou první rozsáhlejší dramatickou práci, hru Panenka z porcelánu (2004), jejíž rozhlasovou verzi uvedl Český rozhlas. Působila také jako rezidentní autorka pražského Divadla LETÍ, pro které napsala hru Na věky (2005). I ta se dočkala rozhlasové podoby. V roce 2006 vytvořila hru Dorotka. Nejnovější rozhlasovou hru Hřiště rovněž natočil Český rozhlas.
Frydrychová říká k tématu hry, že víra je pro ni osobně důležitá a je nutné, aby člověk něčemu věřil. „Zážitek víry je nenahraditelný,“ tvrdí. Dorotku prý napsala rychle za necelý měsíc. „Bydlela jsem tehdy v inspirativním bytě poblíž Radlické. Pod okny se mi procházeli bažanti a rostla tam bříza. Měla jsem výhled na celou Prahu. Když si člověk otevřel okno dokořán, nebylo třeba se příliš namáhat, nápady na psaní přicházely samy.“
Štěpán Pácl si hru vybral po dlouhém hledání původního českého textu. „Pořád jsme neměli v rukou ten pravý text. Naráželi jsme většinou na tradiční bolístky české dramatiky - hra je třeba velmi jazykově pěkná, ale téma je opsané nebo velmi povrchní. Vzpomněl jsem si tehdy na Frydrychové hru Panenka z porcelánu. Napsala ještě další hru a tou byla právě Dorotka. Řešila si v ní určitou životní etapu a text nás velmi oslovil upřímnou snahou dobrat se řešení,“ vysvětluje. Pácl při zkoušení bere inspiraci odevšad. Z knížek, ze sebe, ale nejvíc z herců. Nakonec jsou to oni, kvůli komu divák přichází, a je podstatné, aby téma postav bylo čitelné také díky jejich zkušenostem.
