JERUZALÉM Benjamin Netanjahu v posledních dvou letech ani na okamžik veřejně nezapochyboval o tom, že povede novou izraelskou vládu. Nedávné volby sice těsně prohrál, přesto vůdce pravicového Likudu kabinet opravdu sestavuje. A levice bije spolu s Araby na poplach – ke slovu se prý dostává jestřáb, který rozbije poslední zbytky naděje na mír. „Mír, na který Izrael nebyl ani dosud ochotný přistoupit, bude na dlouhou dobu ztracený,“ komentoval Netanjahuův nástup syrský deník as-Saura.
Ač je 59letý politik, familiárně přezdívaný „Bibi“, veřejností obecně vnímán jako výrazně pravicově orientovaný, realita mu přece jen chystá jiné mantinely. I palestinský prezident Mahmúd Abbás v pondělí v Praze na konto Netanjahua připomněl, že „jedna věc je předvolební propaganda, a druhá, co přijde po volbách“.
Jeden příklad: v listopadu během primárek v Likudu zaznamenal ohromný úspěch židovský extremista Moše Feiglin, jenž chce vyplácet Palestince, aby se vystěhovali z území okupovaných Izraelem. Vidina nálepky extremistické strany ale Netanjahua přiměla k sesazení Feiglina z dvacáté, volitelné příčky, na beznadějnou 36.
Netanjahu byl premiérem už na konci 90. let, kdy ho tam jako představitele pravice vynesla vlna palestinského teroru v izraelských městech. I pak se ale připisované roli „jestřába“ znovu zpronevěřil – pod silným americkým nátlakem posvětil předání velké části Hebronu Palestincům a stažení Izraelců z další části Západního břehu. Pro „běžné“ Izraelce je tak Bibi pravicovým politikem spíš v ekonomické rovině než ve vztahu k Arabům. Před několika lety byl ministrem financí ve vládě Ariela Šarona a za jeho úspěšnou makroekonomickou kúru zaplatily pádem do chudoby statisíce méně šťastných Izraelců. Premiér a jeho Sára Na izraelské politické scéně je také Netanjahu největší „Američan“. V USA částečně vyrůstal – vystudoval elitní Massachusettský technický institut (MIT) – pracoval a poznal svou první ženu. V Izraeli pak zavedl podle amerického vzoru dravější a živější předvolební kampaň, která mu před 13 lety pomohla do premiérského úřadu (tehdy se předseda vlády volil přímo, což už ovšem neplatí). Z izraelských vrcholných politiků se navíc dodnes pyšní nejlepší angličtinou.
S nadsázkou lze ovšem říci, že během Netanjahuova prvního premiérského období se zdejší novináři mnohem více věnovali jeho třetí manželce Sáře. Bývala vykreslována jako náladová a pomstychtivá osoba trpící paranoiou. Zvláštní publicity se jí dostalo hlavně tehdy, když mrštila po své asistentce – zaměstnankyni premiérského úřadu s 30letou praxí – botami, které se jí nezdály být dost dobře vyčištěné. Podobnému domácímu ataku prý jednou čelil i Bibi, když se jej během televizního přenosu familiárně dotkla jistá zpěvačka.
Ovšem ani Netanjahu nemá, co se lidských kvalit týče, úplně nejlepší pověst. Většina jeho politických rivalů si během letošní předvolební kampaně svorně stěžovala na jeho „nepevný charakter“.
I v těchto dnech se propírají údajné protichůdné sliby, které prý rozdává ostatním stranám ve snaze sestavit vládu. Bibi může velmi rychle mít pravicově náboženskou koalici, tedy 65 křesel ve 120členném Knesetu. Netanjahu se ale opět odklání od „předepsané“ role radikála a ve vládě chce mít za cenu kompromisů i stranu Kadima. Tedy i dosavadní ministryni zahraničí Cipi Livniovou, která prosazuje existenci palestinského státu, což dosud odmítal Likud i jeho šéf Netanjahu.
„Írán usilovně zvyšuje svůj jaderný potenciál, aby vymazal Izrael z mapy, na naše území i v těchto dnech dopadají kasámy odpalované z,Hamástánu‘. Hizballáh nás ostřeluje ze severu a světová ekonomická krize nám uštědřuje jednu ránu za druhou. My se prostě musíme dát dohromady,“ vysvětluje to bývalý a zřejmě i budoucí premiér.
***
Bratr hrdina
Benjamin Netanjahu společně se svými dvěma bratry sloužil v elitních jednotkách izraelského ministra obrany Sajeret Matkal. Největší válečné zásluhy si připsal nejstarší z bratrů Jonatan Netanjahu (na snímku). Hrdinství prokázal už v tzv. šestidenní válce v roce 1967 i konfliktu Jom Kippur (1973), kdy zachraňoval své zraněné spolubojovníky. Proslul ale především zásahem proti palestinským únoscům v ugandském Entebbe. Tehdy 30letý Jonatan velel komandu, kterému se podařilo osvobodit většinu izraelských rukojmích. Sám ale při akci zahynul.
O autorovi| Eva Turečková, spolupracovnice LN na Blízkém východě
