CONCEPCIÓN Když se jejich byt ve 13. patře začal třást, vtáhl Alberto Rozas svou sedmiletou dceru mezi dveře do koupelny a čekal, kdy to přestane. Místo toho začali padat. Budova, v níž byl jejich zbrusu nový byt, se složila k zemi jako poražený strom a oni se celou dobu drželi v náručí. Dramatické události, které se odehrály v nejvíce zasaženém městě Concepción, popsal zpravodaj agentury AP.
Rozas netušil, kde je nahoře a kde dole, dokud se nepodíval rozbitým oknem bytu a nezahlédl světlo měsíce v úplňku. Spolu s dcerou Fernandou se vysoukali ven do bezpečí a zjistili, že neutrpěli víc než několik škrábanců a odřenin. „Zemětřesení a ten pád byly strašlivé,“ prohlásil Rozas. „Držel jsem ji a ona se nepouštěla mě.“
Rozasovi sousedé, kteří bydleli na opačné straně chodby, měli větší smůlu. Zůstali v pasti pod zřícenou budovou, jejíž trosky záchranáři nekonečně pomalu rozřezávali elektrickými pilami a rozbíjeli hydraulickými kladivy.
„Nemáme žádná naslouchací zařízení nebo kamery,“ postěžoval si velitel hasičů Ian Argo.
Z patnáctipodlažní budovy Rio Alta bylo vyproštěno 23 živých lidí a sedm mrtvých těl. Další desítky ale zůstávaly uvnitř.
Společnost Socovil, která budovu z betonu a skla dokončila v červnu loňského roku, vydala prohlášení, podle něhož stavba splňovala všechny předpisy. Ale obyvatelé jsou naštvaní. „Ta stavba byla očividně mizerná,“ domnívá se Rozas.
Pětadvacetiletý Abel Torres měl ze svého bytu v šestém patře výhled na řeku Bío-Bío. Právě se vrátil domů ze zaměstnání v nočním klubu, když zemětřesení ve 3.34 místního času udeřilo. „Spadla na mě televize a najednou jsem viděl oknem hvězdy na obloze,“ vyprávěl.
Se spolubydlící naskládali nábytek, aby se dostali k oknu, z něhož byl najednou strop, a vylezli ven bez šatů, pokrytí prachem.
Ve druhém patře Maribel Alarcónová a její manžel Gunther utíkali utěšit svého dvouletého syna Olivera, který se rozplakal chvilku před otřesy. Zřejmě je tím zachránil -Oliverův pokojík byl jediným místem jejich bytu, které zůstalo nepoškozené. „Hodně jsme se modlili a Bůh nás nechal přežít,“ vypověděla později Maribel Alarcónová.
Pro léky... a pro kytaru O mnoho pater výš v budově spal Rozas a jeho dcera, když se všechno začalo třást. „Kolem byl prach, hluk, všechno padalo... Běželi jsme ke dveřím koupelny, a pak přišel pád a až po něm všechno konečně přestalo,“ vylíčil.
Poté, co vylezli z trosek, vzal Rozas dceru do domu její matky a pak se vrátil zpátky, aby hasičům vysvětlil rozložení zhroucené budovy. Do bytu se ještě jednou vrátil, aby si odnesl léky a alespoň nějaké oblečené pro Fernandu. A taky svoji kytaru.
„Spadla na mě televize a pak jsem viděl oknem hvězdy na obloze.“
