V textu mu „přátelé a spolupracovníci“ přáli všechno nejlepší k narozeninám a především mu děkovali za „namáhavou práci, kterou v životě vykonal a vykoná“. Symbol inzerátu byl ale mnohem větší: i nezasvěcení již věděli, že za pseudonymem Vaněk a především na fotografii není nikdo jiný než hlavní disident Václav Havel. Pro mnohé to znamenalo, že režim přestává být ostražitý.
Jak ale inzerát vznikl? „Podat inzerát, tedy poblahopřát Havlovi v hlavním komunistickém deníku, jsem chtěl už delší dobu,“ vzpomíná autor inzerátu, tehdy osmadvacetiletý Petr Rýgr. Jméno Ferdinand Vaněk si vybral záměrně - je to totiž hrdina Havlových dramat. „V roce 1989 se všechno začalo radikalizovat, Havla zavřeli, tak jsme si se ženou řekli, že už to nemůžeme nechat plavat. Jeden můj kamarád, byl to takový knihomol, našel datum jeho narození na nějaké knižní záložce. A já si řekl, že to musím udělat.“
Podnikatel Petr Rýgr dnes žije ve vesničce Přibyslav u Náchoda. Stále má prý doma schovaný útržek od složenky, kterou musel inzerát zaplatit. „Poslal jsem to tehdy se zpožděním. Myslím že normálně se musely inzeráty podávat měsíc dopředu. Já jsem to ale podal jen čtrnáct dní před vydáním,“ doplňuje. „Přišel mi tehdy dopis, od nějaké soudružky Šťastné z inzertního oddělení, že jsem to podal pozdě a že musím okamžitě telegraficky inzerát zaplatit,“ dodává Rýgr. Inzerát jej přišel na čtyři sta šedesát korun. To dnes pro představu odpovídá (v přepočtu na současnou průměrnou mzdu) částce tři a půl tisíce korun. Tehdy ho zaplatil ze svého, někteří přátelé mu pak ale zpětně přispěli.
Pro knihy na Hrádeček
Václava Havla znal Petr Rýgr osobně. „Pocházím z Trutnova. Jako klučina, tak od šestnácti do devatenácti, jsem si jezdil na Hrádeček půjčovat knížky,“ vzpomíná Rýgr. „Havel byl nesmírně vstřícný. Přesně si to pamatuju, poprvé jsem za ním byl sedmého července roku sedmasedmdesát. Normálně jsem zaťukal, on přišel. Já jsem chodil do školy, a protože byla žhavá situace kolem Charty, tak chtěl vědět, co nám o tom ve škole říkají. Vyprávěl jsem mu to a on se zlobil, že se to překrucuje,“ doplňuje. Od Havla si tehdy odnesl na stroji opsanou knihu Jaroslava Hutky, kterou dále šířil.
A inzerát? Ten začal žít vlastním životem. Dostal se i do zahraničí: citovala ho Svobodná Evropa i Hlas Ameriky. Dokonce když se vraceli emigranti domů, tak vyprávěli, že třeba v Austrálii se o tom psalo v místních novinách.
Ale měl také nemilou dohru. Soudružku Šťastnou prý okamžitě z Rudého práva vyhodili. O Rýgrovu adresu se začala zajímat StB -zachránil ho listopad 89. A poté Rýgr zjistil, že o inzerátu se dozvěděl ještě jeden člověk, který jel na Hrádeček a Havlovi řekl, že to byl jeho nápad. „To bylo smutné,“ vzpomíná Rýgr.
S Havlem o tom ale prý nikdy nemluvil. „S Václavem Havlem jsme se potkali od té doby několikrát. Mezi mé přátele totiž patří režisér Andrej Krob, hlavní režisér Havlových her. A když jsem byl u Andreje, tak jsme se potkali i s Havlem. Nikdy jsme se o tom ale nebavili. To, že bych řekl, já jsem ten, který tehdy podal ten inzerát, to mi přišlo hloupé. A on se na to sám nikdy neptal,“ dodává Rýgr.
