PRAHA Místo startu: Paříž. Cíl: někde uprostřed Atlantiku. Délka: klasický maraton. Že to není možné? Ale ano. Pokud jako dvaačtyřicetiletý stevard Českých aerolinií Miroslav Hasal běžíte na palubě letadla.
„Četl jsem, kde všude se maratony běhají. V horách, v dolech i na poušti. Někdo prý dokonce uběhl maraton pozpátku. A mě napadlo běžet v letadle,“ říká.
Definitivním impulzem bylo, když zjistil, že ČSA vypravují několikrát do roka prázdná letadla na takzvané vyrovnávací lety. Na začátku a na konci sezony je totiž třeba odvézt, respektive přivézt první a poslední turnus turistů.
Právě takový byl 18. května let do kubánského Varadera, kde na cestu domů čekala poslední várka turistů. Letoun Airbus A310 absolvuje tyto lety pouze s kapitánem, prvním pilotem a mechanikem. Běžný pasažér se jich zúčastnit nemůže. Pouze stevard nebo jiný zaměstnanec aerolinií, navíc s potřebnou typovou kvalifikací.
Vedení firmy mělo naštěstí pro Hasalův koníček pochopení. Hned pak začal s přípravami. Přesně změřil „okruh“ v letadle mezi uličkami. Bylo to něco málo přes 60 metrů, z čehož vycházelo, že bude muset při maratonu absolvovat necelých 693 koleček. O „okruhu“ lze mluvit opravdu jen v uvozovkách, protože ve skutečnosti jde o obdélník o stranách 28x2 metry. Sama dráha je pak ulička široká přibližně půl metru až metr.
Otlučené lokty i kolena
Asi tři měsíce před letem začal trénovat. V letadle v hangáru naběhal přes 150 km, vyzkoušel si i dva půlmaratony. Zpočátku to bylo mnohem horší, než tušil. Měl otlučené lokty i kolena a hlavně se mu po několika kolečkách vždy točila hlava. Připadal si prý jako na kolotoči. Ale to vyřešil jednoduše: rozhodl se každých 16 koleček (tedy po kilometru) měnit směr běhu. Pomalu se díky tréninku dostával do maratonské pohody a formy.
Většinu běhu absolvoval Hasal v letové hladině 360 (11 000 km). To mělo samozřejmě svá specifika. V kabině je nižší tlak, což odpovídá nadmořské výšce necelých dvou tisíc metrů. A pak je v ní také poměrně nízká vlhkost. „Skoro vůbec jsem se nepotil, ale o to víc jsem musel pít,“ říká. Nic z toho mu však nepůsobilo problémy.
Z kopce do kopce
Jedna věc ho však přesto překvapila. „Neuvědomil jsem si, že letadlo letí v mírném náklonu. Po prvních pár kolech jsem zjistil, že půlku běžím do mírného kopce a druhou zase z kopce.“ Podle přístrojů v kabině byl náklon letadla zhruba dva stupně. „A jak kapitán hned spočítal, znamenalo to, že jsem během maratonu překonal převýšení asi 700 metrů,“ vypráví.
Letadlo se vyhnulo turbulencím, takže si Hasal nemusel sednout a připoutat se. Do „cíle“ doběhl zhruba v polovině letu v čase 4:24:54. O víc než hodinu pomaleji, než je Hasalův osobní rekord, ale vzhledem k podmínkám skvělý výkon. „Přišel mi poblahopřát kapitán, pak jsem se chvíli prospal a pomohl uklidit. Když jsme přistáli na Kubě, dali jsme si v tranzitní hale skleničku Cuba Libre na oslavu a nasedli s turisty zase do letadla.“
Hasalův „letecký“ běh je už v české knize rekordů, aspiruje i o zápis do Guinnessovy knihy. O rekord jde zřejmě hned ve třech kategoriích: první maraton na palubě letícího letadla, maraton v největší nadmořské výšce a maraton na nejmenším okruhu.
Shodou okolností pár týdnů předtím absolvovala americká astronautka maraton v raketoplánu na oběžné dráze. Minimálně co se týče výšky Hasala trumfla. On však vrtí hlavou. „Pro mě je běh mimo jiné především boj s gravitací. A když běžíte ve stavu beztíže, asi se o skutečném maratonu nedá mluvit,“ dodává.
