Středa 17. dubna 2024, svátek má Rudolf
130 let

Lidovky.cz

Přiznávám: Diplomku jsem odbyla

Česko

ŠKOLA

Myslím, že je nejvyšší čas se přiznat: Svou diplomovou práci jsem odbyla. Dodnes si pamatuji, jak mi hodnotitelka Dagmar Novotná řekla, že by mi ji nejradši hodila na hlavu. Nakonec to neudělala, takže se mi přece jenom podařilo odejít z Filmové fakulty AMU (obor publicistika) s diplomem, což o sobě tenkrát nemohl říct zdaleka každý z mých (později třeba i slavných) spolužáků. Včasné dokončování studia na této fakultě bylo totiž víceméně vzácností. Přitom se, myslím, nejednalo o lenost, ba naopak. Studenti, kteří první dva nebo tři roky dychtivě poslouchali přednášky a aktivně se účastnili seminářů, se v závěrečné fázi studia snažili najít vlastní cestu k tvůrčí práci a prosadit se. Pokud uspěli, paradoxně se stávali špatnými studenty. Neměli totiž najednou čas - a ani pomyšlení - psát teoretické práce, které si pravděpodobně přečtou tak nanejvýš dva tři lidé. I já se k tomu přinutila víceméně jen kvůli vytrvalým tatínkovým dotazům, kdy že už tu školu konečně dodělám. Dnes jen doufám, že se ten čtyřicetistránkový, nebo snad dokonce padesátistránkový rozklad o televizních soutěžích co nejrychleji ztratil.

Je to pár let, co jsme u nás zavedli finanční sankce pro vysokoškoláky, kteří studují příliš dlouho. Teď prý bude ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prověřovat, jestli někdo nestudoval naopak příliš krátce. Pokud ano, možná bude taky platit. Diplomem. Proto doporučuji: Zjistěte si, jaká je obvyklá doba studia, do kterého se pouštíte, a dělejte si každý rok někam čárku. Ve výsledku by měly být ty čárky minimálně tři, maximálně šest.

Občas nám do Akademie lidé píší, co by se podle jejich názoru mělo udělat, a co by se naopak dělat nemělo. Tak například politolog Zdeněk Slouka napsal, že maturita by se měla zrušit. „Třináct let školní docházky je zatraceně dlouhá doba,“ míní. „Třináct let vleču to břímě, zkouší mě nejen rok za rokem, ale i několikrát během roku, pak mi dovolí postoupit o další příčku, neboť jsem nějak zvládl vše, co mi k zvládnutí bylo předloženo, ať už na výbornou, nebo dostatečnou -a přece nejsem hotov. Je zde maturita. Hin se ukáže! Co se ukáže, nevím. U takové maturity je prý možné i prasknout. Po třinácti letech ti řeknou, že to není tak docela ono, že na to nestačíš.“

Má v zásadě pravdu. Jen domýšlím: co když ti dovolovali postoupit do vyššího ročníku, jen aby nepřišli o dotace odvislé od počtu vzdělávaných?

Listuji si přehledem studijních programů a oborů v oblasti umění a architektury na vysokých školách, který vyšel v minulém čísle Učitelských novin, koukám, co jich je (spousta), a napadá mne, jestli vyspělý posluchač pozná, že v orchestru hraje na lesní roh bakalář lesního rohu, nebo magistr téhož. A jestli ten druhý bere aspoň víc.

Autor: