Šest miliard eur ve světě globálních financí není tak moc peněz. Ani případný bankrot Řecka, což je teď v eurozóně nejsledovanější show, by sám o sobě neměl být takovým zemětřesením -řecká ekonomika netvoří ani tři procenta evropského HDP. Pravda, hodně řeckých dluhů drží již tak oslabené západoevropské banky. A ostražitost obchodníků s dluhopisy, kteří teď dohánějí, co v posledních letech zanedbávali, by se přesunula k dalším zemím. U Španělska s jeho téměř pětkrát větší ekonomikou už by to bylo vážné.
Ale euro byl od počátku politický projekt s politickými cíli. Největší ohrožení je proto politické. Velkou neznámou okolo Řecka není jen to, co udělá Řecko, ale hlavně to, co udělá unie, čti Německo. Bude Řecko sanovat? Na jedné straně se Němci, národ šetrných hospodářů, vzdávali marky ve prospěch eura s tím, že něco takového nikdy nepřipadá v úvahu. Na druhé straně se Němci, národ přesvědčených Evropanů, upnuli k evropskému integračnímu projektu jak nikdo jiný. Co teď udělají? Nikdo neví. Všichni studují výroky německých politiků a bankéřů a analyzují, jak se snáší „no bail-out“ klauzule maastrichtské smlouvy s článkem 122 Lisabonské smlouvy. A spekulují: blafuje Německo, když říká, že zachraňování Řecka nepřipadá v úvahu?
Sázku na pokles eura lze vykládat tak, že trhy chtějí přinutit Německo, aby vyložilo karty. Nebezpečné je na tom to, že pokud dojde k zachraňování Řecka, bude to provázeno změnou evropských pravidel. A ta bude stejně riskantní a nedemokratická jako vznik evropské měny samotný.
Čtěte „Rekordní spekulace...“ na stranách 13
