Druhá polovina letošního roku přináší nejedno překvapení nejen v politice, ale i v kultuře. Milan Kundera dostal konečně státní cenu České republiky, když už není dost dobře možné obcházet skutečnost, že je léta ve světě nejvíce vydávaným a ceněným českým spisovatelem, i když poslední knížky napsal francouzsky. Pro kritiky, ale i autory, kteří se tu a tam pokoušejí hodnotit soudobou českou literaturu jako celek, Kundera donedávna jako by nebyl.
Pravda je, že se úzkostlivě brání jalovým společenským kontaktům a s vydáváním svých textů a s překlady francouzsky psaných knížek do češtiny nijak nespěchá. Snad proto, že mu velmi záleží na přesné profesionální úpravě definitivního znění, snad proto, že dobře tuší, že není proč spěchat. Čtenář, který si přečetl nové vydání Nesnesitelné lehkosti bytí zcela jistě zjistil, že dnes čte knížku docela jinak než před léty.
Kde ho kdysi vzrušovala podobnost denně prožívaných situací, dnes mnohem intenzivněji vnímá obraz destruktivního vlivu doby na samé základy lidské existence. A pokud se dostane k četbě románů napsaných ve francouzštině (Nevědomost, Pomalost), musí s údivem konstatovat, že vnitřní život hrdinů, kteří ztratili domov nebo se náhle ocitli ve svobodném světě a pokoušejí se se s novými trýznivými zážitky vyrovnat, vnímá Kundera z Paříže mnohem citlivěji než domácí autoři, vyzbrojení naprosto věrně viděnými detaily denní normalizační bídy.
Česká literatura se dodneška nezbavila následků dvojí okupace, znovu a znovu se vrací k pocitům pokoření, ztráty důstojnosti a nedefinovatelné viny, zpochybněné úcty k sobě samému i k národu, která se v modifikované podobě přes rodinná zázemí přenesla částečně i do další generace. Česká literatura je dnes literaturou trapných příběhů, nářků nad absencí hodnot a podvedeného a zneužitého hrdinství.
Nutnost sžít se s cizím kulturním prostředím přiměla Kunderu k tomu, aby se na poměry, z nichž unikl, podíval s odstupem. Aby je mohl zasadit do širšího evropského a světového kontextu, aby příběhy, které zažil nebo které k němu dolehly, nevnímal jenom v jejich všednodenní reálnosti, ale ve vyšší existenciální rovině. Aby nabídl čtenáři možnost pochopit nevratnost jednotlivých činů, z nichž se skládá lidský osud a úděl. Ocitl se tak sám v blízkosti osobností světové literatury a hudby, jejichž tvorbu analyzoval ve svých odborně fundovaných a přitom brilantně napsaných, vášnivě osobně zaujatých esejích.
Vnitřní napětí, které přitahuje jeho čtenáře na celém světě, nespočívá v dramatičnosti příběhu, ale v důslednosti, s níž Kundera odhaluje nejvnitřnější pohnutky činů hrdinů svých próz s nelítostnou přesností, ať jsou ušlechtile altruistické, nebo nechutně sobecké. Sleduje, jak se i nejlepší úmysly mění vlivem okolností v martyria, jak se z touhy po pravdě může zrodit zraňující i zničující lež a to, co se zdálo být jisté, zákonité a nevyhnutelné, může skončit v deziluzi, zklamání a nejistotě. Čtenář se v jeho knížkách cítí být rovnocenným účastníkem diskuse, kterému se nevnucuje autoritativní závěr, ale otevřená cesta k vlastní úvaze a pochopení, které nesoudí, ale hluboce soucítí.
Téma pokračuje na straně 14
***
Romanopisec Milan Kundera se stal letošním laureátem Státní ceny za literaturu. Porota ocenila především první tuzemské vydání jeho proslaveného románu Nesnesitelná lehkost bytí.
O autorovi| JAN TREFULKA, Autor je prozaik, generační souputník MIlana Kundery
