Raději bych žil v Paříži. Chodil bych o listopadových večerech se psem na dlouhé vycházky kolem Seiny, tu poklábosil s chlapíkem na bleším trhu, tu v bistru na rohu na Montmartru bych si dal dvojku beaujolais a šel zas dál. Nebo bych raději žil někde na jihu. Vstával bych s východem slunce a šel si na pláž zaplavat. Vrátil bych se celý vyráchaný domů, posnídal něco třeskutě zdravého a odjel v kabrioletu do práce. Nebo bych mohl žít v zapomenuté vesničce v norském fjordu. Před rozbřeskem bych s rybáři vyjížděl na moře, loď obtěžkaná treskami by se pohupovala zpátky do přístavu a mě by na zádech studila žlutá pláštěnka. Nebo za polárním kruhem, tam by se dalo určitě užít spousty legrace, když padne půlroční polární noc a ve vyhřátém iglú je tak útulně, že se ani nechce z tuleních kožešin. A co teprve být zřízencem národního parku v Keni, měl bych šedozelené šortky, jezdil bych buší sem a tam v džípu a počítal bych slony.
Všude na světě je krásně, tak proč hrome vlastně žiju v tom strašném Brně, a ne raději někde jinde? Protože to tady mám rád. Patřím sem.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
