Bydlel jsem s rodiči v centru Brna a do starého divadla, nynější „Mahenky“, jsem to měl pár kroků. Jako malého mne často vodili na operní představení a já se asi v osmi letech, úplně okouzlen Prodanou nevěstou, rozhodl, že budu sólista opery. Bylo to dětsky naivní rozhodnutí, které se mi však nakonec vyplnilo. Málokomu se v životě navíc přihodí, že žije v domě, z jehož oken se dívá na park a sleduje, jak v místech, kde dřív s kamarády hrál kopanou, roste budova budoucího divadla. V roce 1965 se nové Janáčkovo divadlo otevřelo. Já jsem absolvoval JAMU a splnil se mi krásný sen. Byl jsem angažován šéfem opery profesorem Františkem Jílkem jako nejmladší sólista. Brnu jsem zůstal věren po celou dobu své kariéry, i když jsem měl možnost odejít. Hostoval jsem na jiných operních scénách doma i v zahraničí.
V divadle jsem stále činný jako sólista opery a na JAMU učím studenty hereckou výchovu a snažím se jim předávat své zkušenosti. Do Brna, vlastně domů, se rád vracím. A když vidím věže Petrova, jsem vždy naměkko. Brno je totiž můj domov, moje srdeční záležitost.
O autorovi| Jan Hladík, sólista opery Národního divadla Brno
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
Kolbenova, Praha 9 - Hloubětín
22 800 Kč/měsíc
