Jsou třicátá léta dvacátého století. V Americe právě vrcholí prohibice a ty vyděláváš jako protřelý mafián miliony dolarů na ilegálních obchodech. Tvůj italský gang patří k nejmocnějším v Chicagu a tvůj automobil k nejsilnějším kárám ve městě! Co chtít více: Čekají tě automobilové honičky po městě, luxusní hotely s vybranou obsluhou, střelba na nepřátelské mafiány a skvělý život pravého pistolníka! Tak nabij svůj samopal a dávej pozor na policii, ať tě nedostane do léčky. Zákon omerty platí i pro tebe!“
To je krátká citace z reklamního letáku dětského tábora, na který mohou rodiče své dítě poslat na konci srpna. Výběr je obrovský. Děti mohou trávit své prázdniny uprostřed léta ve stylu „míříš, mačkáš krátce spoušť a vidíš padat bezvládné postavy nepřátelské obsluhy těžkého kulometu. Ještě pár kroků, pár výstřelů a vítězství tvé čety nikdo nezpochybní“. Dětské tábory ve znamení války, špionů nebo mafie se těší obrovské oblibě.
Přesto jsou zde snahy o návrat či alespoň udržení české tradice dětských táborů, která je postavena na životě v přírodě. Největším pořadatelem klasických letních táborů je skautská organizace, přesněji občanské sdružení Junák - svaz skautů a skautek ČR.
Ne vojáky, ale muže Zakladatel tuzemského skautingu Antonín Svojsík se nechal inspirovat americkým přírodovědcem a spisovatelem E. T. Setonem, který podle svých slov nechtěl „dělat z chlapců vojáky, ale muže“. Seton se snažil přiblížit děti k idealizovanému archetypu severoamerického indiána, rozvíjet v nich morální hodnoty a zodpovědnost k okolí.
V roce 2007, kdy Junák slavil sto let od založení, sdružoval na 44 000 členů. Jakkoliv velké číslo to je, v roce 2002 bylo členů ještě 53 000.
Chystáte-li svoje děti vypravit na letní tábor, připravte si pár tisíc. Kratší desetidenní tábory ve stanech vás přijdou na dva až tři tisíce, ty dražší až na čtyři tisíce. Tábory, kde je hlavním programem sjíždění vody, stojí od dvou do čtyř tisíc korun. Tábory zaměřené na jezdectví jsou ještě dražší. Takový tábor na deset dní vás může přijít až na deset tisíc.
Ceny táborů se můžou lišit v závislosti na typu akce, lokalitě a nákladech různých provozovatelů. Jednou z příčin trvalého úbytku členů je to, že na čas strávený stylem běhání po lese s orlím perem ve vlasech slyší stále méně dětí a mladých lidí. Místo morseovky se děti učí programovací jazyk HTML a zdá se, že internetový vyhledávač Google toho vždycky najde víc než šikovný stopař v zasněženém lese plném srnek.
Úbytek příznivců pak dovršují zažité představy, které kolují mezi veřejností. Ne každého přitahuje představa tlupy trampů v maskáčích, kteří k večeři z ešusu hrají na kytaru dojemné songy o lásce z třicátých let.
Pravdomluvnost, zdvořilost, ochrana přírody Tuzemští skauti se však nevzdávají. Mluvčí organizace Roman Šantora Na kvalitním táboře je cena stanovena tak, že děti ani rodiče již nebudou mít v souvislosti s táborem a jeho programem žádné další výdaje - to se týká například vstupů do památek či dopravy při výletech. Je také dobré si zjistit, zda je v ceně zahrnuto i pojištění a jaký je jeho rozsah.
Případné doplatky totiž dokážou zdánlivě nízkou cenu tábora značně navýšit. A z tábora za dva tisíce je rázem celkem drahá dovolená. et sice připouští pokles počtu členů Junáka, přesto neztrácí optimismus. „Naším cílem a záměrem je ten pokles zastavit. Uvidíme, jestli se to povede,“ řekl pro Český rozhlas Šantora. „Určité zkušenosti ze zahraničí říkají, že se to povést může.“
Co tedy může skautování nabídnout místo výletu s buzolou a stopování divoké zvěře?
„Skauting má být otevřené hnutí a má být otevřené všemu, co dnešní společnost nabízí,“ vysvětluje Šantora. „Jestliže děti běžně pracují s počítačem, tak by s ním nebo s jinými technologiemi klidně mohly pracovat ve skautingu. Proč by nepracovaly i s digitálním fotoaparátem, videokamerami, mobilním telefonem a tak dál,“ popisuje možné cesty skautingu Šantora. Navzdory snaze o modernizaci organizace, kterou Šantora naznačil, je důležitější, co z klasických táborů zůstane. „Od čeho určitě nechceme za žádnou cenu uhnout, jsou základní záměry skautingu. To znamená, že nadále chceme děti vychovávat k čestnosti, pravdomluvnosti, ke zdvořilosti, ochraně přírody a k dalším věcem, které považujeme za důležité,“ vysvětluje Šantora.
Zatímco některé organizace se ještě stále spoléhají na „kouzlo táborového ohně“, jiné se zcela přizpůsobily touhám a představám dnešních dětí. První bojují s pípáním esemesek během stoupání vlajky na stožár, ty druhé využívají les jako bojiště, kde si děti můžou v maskách zastřílet na nepřítele.
***
Tábor: za kolik a co je v ceně
