Včera ale nikdo nekokrhal. Zatímco mladý rebelující Knížák ležící na zemi vzbudil rozruch, včerejší akci většina Pražanů vůbec nezaznamenala. Zklamala i technika, protože světelná projekce nebyla příliš viditelná. „To je nějaká sbírka? Přečteme z toho jedině začátek prosím kolemjdoucí,“ reagoval například mladý pár, který se procházel po Veletržní ulici.
Skupina Podebal bude text promítat také dnes a následující dva večery. Chce tím hlavně poukázat na to, jak se Milan Knížák coby ředitel Národní galerie odcizil všemu, za co kdysi v mládí bojoval.
Je prý dnes stejně zkostnatělý jako fasáda paláce a ovládla ho moc. „Tenhle projekt jsme nosili v hlavě už několik let. Vlastně od roku 2002, kdy jsme do Veletržního paláce instalovali části cihly a dohadovali se pak s galerií, kdo a na čí náklady to odstraní. Národní galerie to pak vzdala a odstranila to sama,“ prohlásil Petr Motyčka ze skupiny Podebal.
Milana Knížáka akce pobavila. „Děkuji za reklamu. Je to vynikající reklama pro mě i pro Veletržní palác. Je vidět, že ta věta je pořád platná,“ řekl včera Milan Knížák.
Zakročit proti světelné projekci nehodlá. Ovšem za předpokladu, že se objekt nepoškodí.
