Vedle velkých stran to mají těžké i zavedené malé strany. Úsilí TOP 09 přesto nemusí být marné
V České republice je dnes registrováno 111 aktivně působících politických stran a hnutí. Ve volbách do Poslanecké sněmovny jich kandiduje do třiceti a ve sněmovně jich v posledních několikerých volbách zasedlo vždy pět. Stran je bezpočet a nové se stále objevují. Jednou z posledních je TOP 09 Miroslava Kalouska. Má šanci zařadit se po bok parlamentních stran, nebo skončí neúspěchem jako mnoho předchozích podobných projektů?
Nové politické subjekty, které hodlají vstoupit do parlamentní politiky, mají v ČR složitou situaci. Hlavním faktorem, který brání jejich úspěchu, je volební klauzule, jež do sněmovny nepustí žádnou stranu, která nezíská alespoň pět procent hlasů. Tento „mechanický“ účinek je doprovázen „psychologickým“ účinkem klauzule. Tím je v podstatě povědomí voličů o klauzuli, které je vede k opatrnému hlasování, aby jejich hlas nepropadl.
Když na začátku 90. let voliči toto pravidlo příliš neznali, mnohem ochotněji dávali své hlasy malým stranám. V roce 1992 se do sněmovny dostalo rekordních osm stran a pro ostatní malé strany, kterým se to nepodařilo, hlasovalo přes 19 procent voličů. S tím, jak si voliči postupně na klauzuli zvykali, klesal nejen počet parlamentních stran, ale zejména procento propadlých hlasů, které v posledních volbách 2006 nepřesáhlo šest procent. Prostor pro malou pravicovou stranu v české sněmovně vždycky byl a patrně stále je. Otázka zní, zda má TOP 09 šanci překonat psychologický účinek klauzule. V historii České republiky se to dosud podařilo pouze dvěma politickým stranám, Unii svobody v roce 1998 a Straně zelených v roce 2006.
Mezi výhody TOP 09 patří etablování řady jejích představitelů v celostátní parlamentní politice.
Strana se více méně oddělila od KDU-ČSL, a tak disponuje poslanci, senátory, bývalými ministry i jejich náměstky.
V tomto ohledu je na tom podobně jako Unie svobody v roce 1998. Situace však rozhodně není stejná. US se tehdy oddělila od nejsilnější vládní strany ODS. Rozštěpení však nemohlo ohrozit ani původní, ani nově vzniklou stranu. Nikdo nepochyboval, že se obě do sněmovny dostanou. To však rozhodně není příklad KDU-ČSL a TOP 09. Dokonce i křesťanští demokraté budou muset velmi zabojovat, aby svou pozici nejdéle fungující parlamentní strany u nás obhájili.
Jistým handicapem nově vznikajícího subjektu pak může být jeho ideologické vymezení. TOP 09 se definuje jako konzervativní strana. Voliči, kteří dosud hledali alternativu k velkým stranám, ale byli vždy spíše liberálního smýšlení. Řada z nich ovšem byla ochotna ve volbách 2006 akceptovat zelenou politiku. Není tedy vyloučeno, že se fluktující volič může flexibilně vypořádat i s konzervativním profilem nové strany. Ten je ale současně obsažen i v programech zbývajících parlamentních stran ODS a KDU-ČSL. Přitom konzervativní smýšlení není v české společnosti nijak hluboce zakořeněno. Více než ideový profil tak mohou voliče přesvědčit osobnosti nové strany a vlastní obraz, který si TOP 09 během kampaně vybuduje.
Před volbami to však také nebude mít snadné. Vyostřená kampaň mezi ODS a ČSSD v předcházejících volbách probíhala tak, jako by se u nás jednalo o systém dvou stran. Svým nemalým dílem k této atmosféře přispěla i média, která na hru velkých stran přistoupila. Obě hlavní politické strany disponují obrovskými finančními prostředky, které mohou vložit do velmi účinných profesionálních kampaní. Výsledkem je zvyšující se součet zisků ODS a ČSSD. Za těchto okolností se komplikuje situace i etablovaným malým parlamentním stranám, natož nově vznikajícím.
Dvě získají vždy méně I kdyby se nakonec do sněmovny dostala jak KDU-ČSL, tak TOP 09, nemusí to ani zdaleka posílit parlamentní pravici. Problém spočívá v malých obvodech současného volebního systému. Strana, která těsně překoná pětiprocentní klauzuli, má své mandáty jisté jen ve čtyřech největších krajích. Ve zbylých deseti malých a středně velkých obvodech se jí nemusí podařit překonat tzv. přirozený práh. To potkalo v minulých volbách Stranu zelených.
Dvě malé pravicové strany za současného systému získají vždy méně, než kdyby byly stranou jednou. A to vše za předpokladu, že se do sněmovny dostanou a jejich hlasy nepropadnou úplně. Ostatně hlasy, které ve volbách propadají, patří vždy z větší části malým pravicovým stranám. Roztříštěnost tak pravici neprospívá v žádném směru a integrace by z jejího pohledu byla více než žádoucí.
***
Více než ideový profil mohou voliče přesvědčit osobnosti nové strany a vlastní obraz, který si TOP 09 vybuduje
O autorovi| Tomáš Lebeda, Autor pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR e-mail: tomas.lebeda@soc.cas.cz politolog
