Šimpanzice Washoe, která jako první ovládla znakový jazyk, a dokonce tuto dovednost předala dalším lidoopům, zemřela ve věku dvaačtyřiceti let.
Prvním tvorem, který prolomil komunikační bariéru mezi světem zvířat a lidí se stala šimpanzice Washoe. Zdatnost, jakou se s pomocí znakové řeči vyjadřovala, nasměrovala k výzkumu komunikace s primáty celou řadu vědců. Washoe poslední léta strávila v péči odborníků z Central Washington University v Ellensburgu. Tam také minulý týden po krátké nemoci zemřela. Dožila se na šimpanzí poměry úctyhodného stáří 42 let.
Z astronauta učitel jazyků Životní příběh budoucí hvězdy vědeckých publikací začal v roce 1965. Šimpanzice se narodila na svobodě v západní Africe, kde byla odchycena příslušníky amerického letectva. Ti ji dovezli do USA. Mládě bylo určeno pro experimenty související s kosmickým programem.
Už následující rok šimpanzici „propustili“ do civilu. Dostala se do péče dvojice vědců, manželů Allena a Beatrix Gardnerových, kteří působili na Nevadské univerzitě. Podle místa pobytu v okrese Washoe také lidoop dostal jméno.
V šedesátých letech se ukázalo, že snaha přimět lidoopy komunikovat pomocí artikulovaných akustických projevů, tedy běžnou lidskou řečí, je odsouzena k nezdaru. Gardnerovi však věřili, že mohou uspět, pokud budou šimpanze učit znakovou řeč.
Washoe bylo jen deset měsíců, když jí její opatrovníci poprvé předvedli gesta americké odrůdy znakové řeči. Systém pobídek šimpanzici motivoval k opakování a její gesta se stávala čím dál srozumitelnější. Nakonec zvládla 130 znaků, podle jiných údajů dokonce 250.
Později Washoe sdílela výběh s dalšími šimpanzi, s dnes jednatřicetiletou samicí Tatu, a samci jménem Dar (také 31 let) a Loulis (29). Je pozoruhodné, že své společníky dokázala znakový jazyk sama naučit. I to byla historická premiéra.
Povídá si, nebo žebrá?
První studie popisující Washoiny pokroky vyšla v roce 1969 a znamenala ve vědeckém světě naprostý průlom. „To, že vyznakovala slova,voda‘ a,pták‘ poté, co uviděla labuť, se dá přirovnat k zachycení signálu SOS z vesmíru,“ napsal tehdy psycholog Roger Brown z Harvardu.
Mnoho vědců na celém světě se pokusilo přístup manželů Gardnerových napodobit a brzy se ozvala i kritika. Například expert na kognitivní vědy Herbert Terrace působící na Columbia University dospěl k názoru, že lidoopi sice opravdu jsou schopni zvládnout desítky znaků, ale že jde jen o prosté napodobování chování učitelů.
Terrace tvrdil, že „jeho“ šimpanz Nim Chimsky (ironický odkaz na slavného lingvistu Noama Chomského) nikdy nezačíná znakovat spontánně. Pro Nima byly posunky způsob, jak získat pochoutku nebo jinou odměnu. Stejné symptomy lze podle Terracea vypozorovat na videozáznamech zachycujících Washoe. Ovšem i Terraceovi byly vyčítány metodologické chyby. Za hlavní prohřešek byl pokládán fakt, že Nim nežil ve společnosti jiných šimpanzů. Ať už dáte za pravdu studiím vyzdvihujícím komunikační schopnosti Washoe nebo se přikloníte ke skeptikům, jedno je jisté. Na počátku vědecky podložených úvah o tom, zda jsou naši nejbližší zvířecí příbuzní schopni zvládnout lidskou řeč a z toho vyplývající polemiky o jejich právech, byly znaky šimpanzice Washoe.
***
Šimpanzice s americkým přízvukem
Vůbec poprvé si příslušník říše zvířat osvojil lidskou řeč před čtyřmi desetiletími. Průkopníkem byla šimpanzice Washoe, která se naučila americký dialekt znakové řeči. Nejenže zvládla hodně přes sto znaků, dokázala dokonce naučená „slovíčka“ předat i dalším třem šimpanzům. Téměř celý život strávila Washoe v zajetí. Od vědců se jí však dostávalo láskyplné péče. Poslední roky měla spolu se svými parťáky k dispozici venkovní výběh o rozloze asi 5 arů a k tomu několik menších prostorů pod střechou v klidném areálu univerzity v Ellensburgu. Tam také minulý týden vydechla naposled. Dožila se 42 let.
