Mikulášská tradice je přímo ukázkovým modelem výchovy cukru a biče. Byls hodný a recituješ básničku? Dostaneš jablíčko. Zlobils a neposlouchal? Přijde na tebe čert. Ve své praxi – v poradně pro poruchy chování zvířat – narážím na metodu cukru a biče často. Až příliš.
Mikuláše s čertem sice majitelé obvykle na své psy nezvou, ale často se zapíšou na individuální lekce výcviku nebo nechají své nezvladatelné mazlíky vycvičit v nějaké psí škole. Pes se naučí správně reagovat na povely. Nerozumí jim sice, ale dokáže se rychle přizpůsobit následkům: Když někdo řekne SEDNI a nedám zadek na zem, zatlačí mi na něj nebo mne přes něj uhodí. Dám-li ho na zem, dostanu pamlsek nebo se alespoň vyhnu nepříjemnostem. Zdá se, že na tom není nic špatného a vše je srozumitelné. Má to však jeden háček. Jde pouze o vytvoření podmíněného reflexu, nikoli o vytvoření správného vztahu.
Používáním metody cukru a biče potlačujeme osobnost vychovávaného jedince. Nedáme mu šanci rozhodnout se na základě vlastní vůle a přesvědčení. A přitom je to – alespoň u psů – tak jednoduché! Pes je smečkové zvíře. Má v hlavě zakódováno, že jedinec sám není nic, bez smečky bude jen živořit.
Pes potřebuje někoho, kdo mu pomůže s lovem kořisti a s obranou teritoria. A také potřebuje mít pocit, že je užitečný a důležitý pro ostatní, že je platným členem smečky, kde všichni ctí vůdce a kde má každý své místo. Vlastně stačí vše zařídit tak, aby se majitel psa stal jednoznačným vůdcem a aby pes byl dostatečně zaúkolován. Proč to tedy v tolika domácnostech se psy nefunguje? Protože neumíme být psům dobrými vůdci.
Dobrý psí vůdce je vždy jasně čitelný, aby pes za všech okolností přesně věděl, jak na tom je. Pes nerozumí slovům, řídí se řečí těla a intonací hlasu. Přikážeme-li mu „pojď sem!“ a tváříme se přitom jednou výhrůžně, podruhé laskavě, jindy otráveně, držíme v ruce tu vodítko, tu pamlsek, tu smotek na čištění uší, pak jde pokaždé o jiný povel.
Dobrý psí vůdce se s podřízenými moc nekamarádí. Vlastně jsou mu docela fuk, dokud je nepotřebuje k nějaké práci. A koho šéf nepotřebuje, toho by mohla smečka vyhnat, proto se všichni snaží být potřební a užiteční. Dnes existuje tolik psích sportů a společných aktivit! Jenže většina lidí je nejspokojenější, když pes doma klidně leží a neotravuje. Ani to by nebylo tak zlé, kdyby z toho pro psa udělali úkol a jeho správné provedení ocenili přízní. Ale bývá to docela naopak: Dokud je pes hodný, nikdo si jej nevšimne. Jakmile začne „otravovat“, všichni projevují zájem.
Dobrý psí vůdce má neomezený přístup ke všemu, po čem ostatní psi touží. Když pak zavede režim, ve kterém není nic zadarmo, nepotřebuje bič. Pravidla jsou prostá: Děláš to správně? Dostaneš, co chceš. Děláš to špatně? Nedostaneš nic. Teď hned, v tomto okamžiku. V tom příštím dostáváš novou šanci.
Dobrý psí vůdce je stále ve střehu a demonstruje sílu a moc, s nikým se o ni nedělí. Kdo poleví v zásadách, ten ztrácí respekt a těžko ho získává zpátky.
Ruku na srdce – kde spí váš pes? Pokud ve vaší posteli, možná budete Mikuláše s cukrem a bičem potřebovat...
***
Dobrý psí vůdce má přístup ke všemu, po čem ostatní psi touží. Nepotřebuje bič. Pravidla jsou prostá: Děláš to správně? Dostaneš, co chceš. Děláš to špatně? Nedostaneš nic. Teď hned, v další chvíli máš novou šanci.
O autorovi| Hana Žertová, veterinářka Autorka je doktorka veterinárního lékařství, dlouhodobě se zabývá problematickým chováním psů a koček.
