Dnes o tom, jak svět přichází o soudce a státní zástupce Každý pacient v psychiatrické léčebně má při vyšetření víc práv než uchazeč o práci v justici. Pacient se po psychologickém testu dozví, jak na tom je, a výsledky může přezkoumat jiný psycholog. S budoucími soudci a státními zástupci se ale hraje nepřezkoumatelná ruleta: prošel – prošel s výhradou – neprošel. Takže na jedné straně mohl v justici pracovat úplatný a slabošský boleslavský soudce lhář Pavel Nagy; a na druhé testy vyřadily dlouholetého asistenta Ústavního soudu se třemi diplomy.
Kolegové Hana Čápová a Václav Drchal téma otevřeli, na odborném blogu Jiné právo se ozvali odmítnutí uchazeči a teď se testy zabývá náměstek ministryně spravedlnosti, mladý plzeňský advokát Marek Görges. Takže nejprve o tom, v čem problém není.
Psychologická vyšetření být mohou i nemusí: když se testují policisté, proč ne i státní zástupci a soudci. Ale „úmrtnost“ je neuvěřitelná. „Aktuální čísla nemáme. Lze říct, že v minulosti uspěla v testech třetina uchazečů,“ řekl autorovi sloupku personalistický pamětník, vedoucí justičního odboru ministerstva Jiří Kocourek. Dvě třetiny psychicky nevhodných? Co by to bylo za lidi?
Problém není v zadání pro psychology. To aktuální je z roku 2003 a má osmnáct kritérií, z nichž každé se dá odkývat (zralost osobnosti, schopnost plánování, odolnost vůči únavě, schopnost empatie...). Problém by nemusel být ani v tom, že na testování mají monopol dva psychologové, brněnský Jiří Dan a plzeňský Pavel Prunner. Jenže hlavně první mluví jakoby opilý mocí.
Docent Dan třeba suverénně sype paušální soudy o „alarmujícím psychickém stavu současných mladých mužů“, protože jejich matka se zhusta „nechová v době jejich dospívání jako dáma“ (Právo, 29. 12. 2001). Což by byla legrace, kdyby na základě toho Dan vědomě neupřednostňoval ženy. Jeho verdikty jsou nepřezkoumatelné jiným psychologem, protože Dan si před kolegy žárlivě střeží své „know-how“.
Proč to nikomu – krom odmítnutých – nevadí? Zájemců je tolik, že bez drastické selekce to nejde. Autor obeslal všech osm předsedů krajských soudů; pochyby o testech měli dva, pražský Jan Sváček a ústecký Milan Kohoutek. První chce znát důvody psychologova názoru a „dát jeho poznatky (jež získá během několika hodin) dohromady s našimi poznatky, jež získáváme několik let“; druhý připouští, že občas už „své“ kandidáty prosadil navzdory posudku.
To zní útěšně: jasné talenty si předsedové soudů i při ruletě ohlídají. Jenže... Na listopadovém semináři Ligy lidských práv upozornili na rizika člen Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn a David Kosař z brněnské právnické fakulty. Co když mají oblíbenci krajských předsedů („domácí“ asistenti či soudní úředníci) výhodu proti lidem zvenčí (advokáti, akademici)?
Tady zatím debata končí; ministerstvo i krajští předsedové mají za to, že „lidí zvenčí“ přichází dost, ale přesná data nemá nikdo. Kühn s Kosařem proto navrhují ministerskou studii: odkud se noví soudci berou, v jakém věku, s jakou předchozí praxí, kdo je navrhl.
Ano, sluneční svit je nejlepší dezinfekce, takže dodejme jen drobný zlepšovák: proč samy soudy nevyvěšují profesní životopisy svých členů na web? Takový průkopník průhlednosti – bez ironie –, jakým je Nejvyšší správní soud, to měl dělat už dávno.
***
Názory psychologa docenta Dana by byly legrační, kdyby na jejich základě vědomě neupřednostňoval ženy před muži.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
