Radar neboli radiolokátor je zařízení, které vysílá radiové vlny a podle časového zpoždění a intenzity jeho odrazu se vyhodnocují polohy takzvaných radiolokačních cílů. Dopplerovský radar dokáže kromě toho měřit i radiální složku jejich rychlosti, tedy rychlost, jakou se cíle přibližují nebo vzdalují. Od letadel k oblakům Radary se využívají v mnoha oblastech lidské činnosti. Například pro zjišťování polohy letadel nebo k měření rychlosti silničních vozidel. Při používání leteckých radarů se přišlo na to, že kromě letadel ukazují i meteorologické cíle, tedy oblačnost, a začaly být vyráběny radary, jejichž parametry byly přímo určeny pro sledování oblačnosti.
Radarové vlny se od meteorologických cílů neodrážejí jako od kompaktního tělesa. Radarové vlny se rozptylují na jednotlivých kapičkách a částicích oblačnosti, které jsou výrazně menší než vlnová délka radarového signálu, a proto jsou zákonitosti odrazu podstatně jiné než u pevného tělesa. Intenzita rozptylu výrazně závisí na velikosti oblačných částic a na vlnové délce rádiových vln. Rozptyl je tím větší, čím větší jsou oblačné částice a čím kratší je vlnová délka. Je nutno připomenout, že radar neměří oblačnost ani srážky, ale radarovou odrazivost.
Oblačnost nebo intenzita srážek se z odrazivosti odhaduje na základě určitých vztahů, které ale nejsou úplně přesné a závisí na konkrétním typu srážek.
Radarové měření má jistá omezení. Dosah je zhruba do vzdálenosti 150 až 300 kilometrů, ale v důsledku kulatosti Země ve větších vzdálenostech od radaru již radarový signál nezasahuje nejnižší vrstvu atmosféry a zachycuje pouze vyšší části oblačnosti. Takže v okrajových oblastech nemusí zachytit výskyt nižší oblačnosti. Radarové vlny jsou odráženy i jinými předměty než oblačností, takže radar ukazuje i takzvané pozemní cíle, jako hory, výškové budovy a podobně.
Proč nedohlédne všude Rozptyl radarových vln v oblačnosti je tím větší, čím větší jsou oblačné částice a čím kratší je vlnová délka. To znamená, že radary s kratší vlnovou délkou zachytí i řidší zimní oblačnost s menšími částicemi, ale v létě při hustší oblačnosti a intenzivnějších srážkách vlivem útlumu radar „nedohlédne“ na větší vzdálenost, protože radarový signál tam v dostatečné intenzitě nedojde.
Naopak radary s větší vlnovou délkou snadněji projdou i hustší oblačností a snadno zobrazí i rozmístění silných letních bouřek, ale řidší oblačnost s menšími částicemi nezachytí.
Údaje z meteorologického radaru tedy nejsou úplně jednoduché a jednoznačné, ale v kombinaci s dalšími metodami měření jsou velmi cenným podkladem pro zjišťování rozmístění oblačnosti, srážek a bouřek.
