Musí být krásné být v těchto dnech Egypťanem. Ten opojný pocit, že všichni společně vytvářejí dějiny, že vědí, že všichni dohromady tvoří lid, který vládne, se poštěstí zažít jen málo lidem. A když, tak jen jednou za život. Mimo jiné proto, že naděje, které se v revoluci zdají na dosah ruky, se v delším horizontu málokdy naplní.
Dokonce by se dalo říct, že pravidlem je opak. Kolik lidí si jen u nás stěžuje, že „kvůli tomu jsme klíči necinkali“. A to ve střední Evropě dopadla revoluce docela dobře, v mezinárodním srovnání dokonce unikátně dobře.
Zpravidla se ukáže, že první voj revoluce má u většiny obyvatel menší podporu, než se z jásotu davů zdálo. Z toho, co píší mladí Egypťané anglicky na Facebooku a Twitteru, to vypadá, že chtějí přesně to, co bychom na jejich místě chtěli my. Jenže k internetu má přístup jen čtvrtina Egypťanů.
Ale ty sociální sítě jsou nejlepším velvyslancem, jakého Západ v Egyptě má. Z americké pomoci v objemu 1,55 miliardy dolarů šlo na podporu demokracie pouhých 45 milionů. Tuto částku Obama ještě snížil na polovinu. Západ vsadil všechno na stárnoucí autokraty a teď je vystrašený z toho, že neví, co bude.
