Před minulými volbami jsme měli touto dobou k dispozici volební programy všech stran, které se do sněmovny dostaly - s jedinou výjimkou. Loudalem byla ODS, jež volební program představila až v průběhu dubna 2006.
Letos žádné přebíjení se programy nehrozí, levice mlží o šetření a udržení rozpočtové kázně, přičemž voličům taktně zamlčuje, že z pouhého zdanění vysokých platů státní finance neozdraví.
Pravice zas pro změnu mlčí o daních, protože jejich nezvyšování, zvlášť u daní majetkových či spotřebních, je chimérou.
Zatímco před čtyřmi lety se mohli příznivci jednotlivých stran s odpuštěním mlátit po hlavách někdy i poměrně obsažnými programy, letos jsou například Oranžové „knihy“ pouhými souhrny obecných hesel v rozsahu dvou či tří stran.
Politici se poučili z minulých negativních kampaní, a tak šetří sliby a snaží se vyjadřovat co možná nejobecněji. ODS vyčkává z taktických důvodů, aby se její programové priority nestaly terčem negativní kampaně po celé měsíce.
Máme si zoufat nad tím, že si politici nedali tu práci s napsáním a vytištěním programu, který by alespoň na papíře nabízel řešení pro budoucnost? Možná ano, na druhou stranu to lze považovat za svým způsobem upřímné přiznání, že naši vůdcové se budoucnosti dost bojí.
