Nicolas Sarkozy v roli předsedy unie pobyl několik hodin v Irsku, aby „naslouchal“ Irům, proč odmítli Lisabonskou smlouvu a jak to vidí dál. Pokud opravdu naslouchal a neudílel lekce, dobře udělal. Francouzský prezident by teď neměl vynechat příležitost mlčet, řečeno slovníkem jeho předchůdce, pokud chce, aby „Lisabon“ napodruhé prošel. Jeho sdělení minulý týden, že Irové „musí hlasovat znovu, tečka“, pomohlo opaku. Řešení musí přijít z Irska, pokud má mít kredit a jakous takous šanci získat souhlas lidí.
Možné řešení se podle všeho už rýsuje, a pokud má uspět, bude vyžadovat zejména trpělivost a verbální klid z Elysejského paláce.
Nové referendum na jaře 2009, s čímž se dosud neoficiálně kalkulovalo, je v zásadě vyloučené. Podle zástupců irské vlády nemá opakování plebiscitu tak krátce po jasném NE šanci uspět. Premiér Cowen se chce zároveň vyvarovat toho, aby smlouva pohltila místní a evropské volby v červnu poté, což by mohlo přinést porážku vládě a jeho možnou rezignaci.
Místo toho Irové navrhují klid zbraní a nové hlasování (bez něhož se „Lisabon“ neobejde) v září či v říjnu příštího roku. Cowenově vládě by to poskytlo delší čas na kampaň a formulaci dodatků ke smlouvě, jež by odpověděly na kritiku z prvního referenda.
Unii by to nepřineslo zásadní komplikaci. Eurovolby by se konaly podle stávající smlouvy a nová Evropská komise, hlavní instituční problém po irském NE, by 1. 11. nastoupila, tak jak má. Pokud „Lisabon“ projde.
Protažený scénář nabízí naoko víc času také Česku a mnoha vládním politikům jistě bude znít jako rajská píseň. Nicméně pokud jí propadnou, na místě bude otázka, na co víc času? Aby se domácí ratifikace „Lisabonu“ odložila? Abychom se, pěkně česky, svezli na irských zádech a také si o „něco“ řekli?
Pokud ano, vláda by měla vysvětlit, co to zemi přinese - kromě chladu ostatních, až po nich český tým bude coby předseda unie chtít vstřícnost. Jakkoli se to totiž pražským stratégům nemusí líbit, věc je prostá: Irové jsou „rebely s příčinou“. Hlasovali, nevyšlo to a mají plný nárok na zacházení jako v bavlnce. Česko je „rebel bez příčiny“ a s žádnou bavlnkou nemůže počítat.
Čtěte „Sarkozyho nelehká...“ na str. 6
