V letošní sérii osmičkových výročí slaví obec BrumovBylnice navíc jedno své: osmdesát let otevření Masarykovy dráhy.
Dějiny té dráhy jsou delší než její existence. Skoro osmdesát let předtím se jednalo o její stavbě. Projekt vždycky narazil na nedostatek peněz a jednou na obyčejnou konkurenční řevnivost: dráha šikovně spojující Rakousko s Uherskem by snížila význam severní, bohumínské dráhy. Až Masaryk, jako vídeňský poslanec, si tu dráhu umínil, ale až jako prezident nového státu mohl ji prosadit. Vlastně je to výročí až v říjnu, ale čiperní místní železničáři, dirigovaní Jiřím Miklasem, rozhodli se uspořádat oslavu už včil: takže všecky stanice mezi Bylnicí a Vsetínem, na trati dlouhé asi osmatřicet kilometrů, můžou uspořádat už jenom ozvěnu. Nebude přece senátorka Alena Gajdůšková nebo náměstek zlínského hejtmana dr. Myšák jezdit od dědiny k dědině.
Já mám k té dráze osobní vztah: na portálu brumovského tunelu je vytesaný rok mého narození. Pro naši rodinu měla dráha význam veliký: tatínek na její stavbě dělal, pod tunelem měli jsme chalupu, po obou stranách té dráhy pásal jsem s ogarama kozy. V našich kruzích byla ta dráha nejen důležitá a zajímavá, ale i umělecky fantastická. Kdo se na ni půjdete podívat, poznáte, že to není kus železnice jako kdekoliv mezi Břeclaví a Olomoucí. Z dráhy je zřejmý promysl jejích architektů i dělníků. Sedě na kopci u kaple sv. Anny často jsem žasl, že v zemi pode mnou jede vlak. A hledě do údolí mezi Brumovem a Klobouky uvažoval jsem, jak jinak by ta dráha tudy mohla vést.. a nemohla by! Na každých sto metrech řeší se tu nějaký geometrický nebo geologický problém. Je to podivuhodný řez krajinou, který zvýšil její zajímavost; což neumí žádná dálnice, aby ji čert vzal!
Dráha provokovala naši čtenářskou fantazii: ona nám přibližovala představu cizích věcí. Cvičili jsme si odvahu, prolézajíce kanály pod ní, když jel vlak. Moji bratři Emil a Olin vymysleli si dobrodružnou soutěž, kdo koho zabije. Šli doprostřed tunelu, kde byla největší tma, a prali tam po sobě kamením z toho náspu. Zachovali však základní opatrnost: zjistili si, kdy pojede vlak. Význam té dráhy byl pro nás, jak je zřejmé, po mnoha stránkách větší než dopravní. Přednosta brumovské stanice, v jednu dobu, měl pěknou dceru: ta se mi tak líbila, že když jsme spolu jeli vlakem, já do Klobouk, ona na Vsetín, lezl jsem schválně do jiného vagonu než ona, aby se to neprozradilo.
Slavnost začala uvítáním v muzeu. Zazpíval sbor důchodců Trávnica, v kroji, promítal se dokumentární film o stavbě dráhy. Byla tam veliká výstava fotografií a dokumentů. Potom, nehledě na několik pohárků slivovice, šlo se na hrad. Úvodem zahrála folková skupina Symbióza: divil jsem se, že se mi to líbí, ale byli ze Sidonie. Pak přišly projevy: senátorka Alena Gajdůšková a dr. Myšák, jak jsem se zmínil, vsetínská starostka Květoslava Othová, vrchní přednosta železničního uzlu Valašské Meziříčí ing. Pavlištík, brumovský starosta Zdeněk Blanař... jmenuju je proto, že jim chci jménem nás ogarů poděkovat.
Kulturní, společenský, estetický význam té dráhy dnes vůbec převýšil její význam dopravní: když rozdělením republiky ztratily se jakési důvody jezdit Vlárským průsmykem do Trenčína. Brumovské nádraží mělo ještě jednu zvláštnost, které si všiml můj strýček Jošek. Cesta vedla trochu do kopečka. Strýc Jošek pravil: „A Ludviku, víš to, že když ideš na nádraží, nesmíš ostat stát?“ - „Proč, strýčku?“ -„No abys tam došel.“
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
