Redakce nejcitovanějšího českého vědeckého časopisu fyzicky vlastně neexistuje. Šéfredaktor jej vyrábí dílem na svém pracovišti v Botanickém ústavu AV a dílem z domova, kde jsem s ním mluvil, protože ho právě chytla záda a trpěl doma na gauči.
Kvalita vědeckého časopisu se posuzuje tzv. impakt faktorem. Vypočítává se jako podíl dvou čísel. Jedno je, kolikrát byly články uveřejněné v časopisu za poslední dva roky citovány v roce následujícím, druhé je celkový počet článků, které v časopisu v oněch dvou letech vyšly. V naší republice má nejvyšší impakt faktor už tři roky za sebou čtvrtletník Preslia, vydávaný Českou botanickou společností. Na druhém místě je časopis Fyziologického ústavu AV ČR.
Preslia měla v roce 2008 impakt faktor 2,40. S tímto číslem si udržuje dobrou pozici také ve srovnání s ostatními vědeckými periodiky vydávanými v postkomunistických zemích včetně Ruska. V tomto měření kvality je na čtvrtém místě, první příčku zaujímá rumunský lékařský časopis. V celosvětovém žebříčku 276 časopisů orientovaných na rostlinné vědy a ekologii je Preslia v první třetině, přesně na 71. místě.
U časopisu orientovaného na terénní botanický výzkum a ekologii pouze v oblasti střední Evropy poměrně slušný výkon.
Ve společnosti vyvolených Impakt faktor vypočítává služba Web of Science (WoS) provozovaná ve Spojených státech společností Thomson Reuters. Poskytuje přístup k sedmi databázím, které zahrnují více než 10 000 časopisů z celého světa zaměřených na přírodní, společenské a humanitní vědy. Do této společnosti vybraných se dostal i český časopis Preslia.
Jak se to podařilo? „Přihlásili jsme se sami a bylo to tvrdé přijímací řízení,“ vzpomíná profesor Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Od roku 1989 zkusil časopis Preslia proniknout do klubu vyvolených dvakrát. Poprvé redakce poslala údaje o časopisu a dočkala se odmítnutí s vysvětlením, že jeden botanicky zaměřený časopis vydávaný ve střední Evropě je u WoS už zaregistrovaný.
Když se stal profesor Pyšek v roce 1999 šéfredaktorem, zkusil sofistikovanější postup. „Udělali jsme si sami citační analýzu našeho časopisu ještě v době, kdy jsme na WoS nebyli. Vyšel nám potenciální impakt faktor 0,26, takže v kategorii botanických časopisů jsme dopadli lépe než některé jiné žurnály zaregistrované spíše z tradice. Výsledky analýzy jsme poslali provozovateli WoS. Vyžádal si šest čísel na ukázku a déle než rok nás monitorovali. Pak nás přijali,“ říká šéfredaktor.
Od té doby má Preslia stále vyšší impakt faktor. Podle profesora Pyška jde tak trochu o zpětnou vazbu. Jakmile v roce 2003 časopis zapsali do Web of Science, začalo se o něm více vědět a podařilo se zaujmout větší počet předních autorů, kteří by jinak text do neznámého periodika neposlali. Z někdejších zhruba 30 článků každoročně zasílaných vzrostla nabídka na více než 50 a dále stoupá. Každý rok pak vyjde přes dvacet článků. Redakce si tak může více vybírat a přední autoři jsou zárukou kvalitnějších článků, které přitáhnou více citací.
Síto na plevel Poměrně dost článků se rovnou odmítá. „Jde o texty zaměřené na úplně jinou geografickou oblast. Mnohdy takový text posílají lidé jen na zkoušku, jestli jej otiskneme. Většinou jde o autory z rozvojových zemí. Texty odmítáme s odkazem, že jsme zaměřeni na vegetaci střední Evropy,“ vysvětluje profesor Pyšek.
Prvním sítem neprojdou ani články příliš dílčí, orientované třeba pouze na jeden typ vegetace, založené na malém množství dat nebo zatížené metodickou chybou. S angličtinou je u českých autorů samozřejmě potíž, jen málo botaniků u nás napíše anglicky precizní text. Proto má redakce na termíny a stylistiku jednoho profesora v Británii, který texty dolaďuje. Jazyková korekce ze strany redakce je pro autory velká pomoc. Další výhodou je neomezený rozsah článků. Pokud přesáhne 20 rukopisných stránek, autor za stránky navíc platí.
Království za recenzenta Největší problém je sehnat recenzenta. O jejich nedostatku se už diskutuje i v odborných časopisech. „Lidi nechtějí dělat posudky, protože všichni mají moc práce a hodnocení článků je časově náročné.“ dodává šéfredaktor. Co recenzentovi posuzování jiných textů přináší? Určitě ne peníze, protože honorář nedostává. Většina odborníků bere hodnocení jako morální povinnost vůči ostatním kolegům, ale nikoliv jako činnost, která člověka obohatí.
Články v časopise Preslia posuzují většinou tři recenzenti. V Česku je ale pouze několik botanických pracovišť, takže výběr je omezen. „Využíváme samozřejmě také zahraniční experty,“ zdůrazňuje Pyšek. Jak ale posuzují správnost informací a závěrů v textech? Terénní výzkum rostlin přece nelze zopakovat ve stejných přírodních podmínkách, ani nejde pokusem ověřit správnost výsledků jako v chemii nebo fyzice.
Posuzuje se kvalita nasbíraných dat, jejich analýza, interpretace a hlavně originálnost otázek, na které chce autor výzkumem odpovědět. „Pro náš časopis není zajímavý třeba soupis druhů cévnatých rostlin někde v brdských lesích, protože kde a co roste se v zásadě ví už desítky let. Ale například o řasách tyto informace zatím nemáme,“ říká Pyšek. Zajímavé jsou rovněž práce na téma nového zařazování rostlin podle genetických analýz. Ukáže se třeba, že nějaká rostlina doposud považovaná za samostatný druh patří k druhu jinému. A odlišně vypadá jen proto, že roste na místě, kde jsou jiné přirozené podmínky.
Posouzený článek musí autor během šesti týdnů upravit podle připomínek recenzenta a redakce a vyjádřit se k nim. Kdo ale rozhodne, když si oba stojí za svým názorem? Třeba když expert namítne, že jsou data zpracovaná tak, že z toho nelze vyvodit uvedený výsledek, a autor trvá na svém. „Pak je na mně, abych po konzultaci se členy redakční rady rozhodl, kdo má pravdu; je také možné přizvat dalšího recenzenta. Většinou ale autoři připomínky vítají a snaží se vyhovět,“ poznamenává šéfredaktor.
Časopis se už více než deset let orientuje na botanický výzkum vztahující se ke střední Evropě. Přesto má recenzenty z celého světa. Jak ale může třeba australský botanik hodnotit článek o české floře? „Když máme například text o systematickém zpracování určité skupiny rostlin, je dobré, aby se na článek podíval světový odborník, který je schopen posoudit výsledky výzkumu v kontextu celosvětového rozšíření té skupiny. U ekologických článků jde o to, že určité principy jsou všude stejné.“ Porady? Už jen e-mailem Kromě šéfredaktora a výkonného redaktora přispívá k tvorbě časopisu Preslia ještě dvanáctičlenná redakční rada. Její členové dávají tipy na recenzenty, poskytují konzultace a hlavně sami posuzují texty.
Schůzky redakční rady už ale několik let nahrazuje elektronická komunikace. „Posílám jim informace o zaslaných článcích, co jsme zamítli a co je u recenze, jak bude vypadat připravované číslo. Pravidelné porady jsme zrušili, protože elektronická komunikace je efektivnější. Členové rady jsou navíc z Prahy, Brna, Českých Budějovic a najít jeden den v jejich nabitém programu byl problém,“ vysvětluje profesor Pyšek.
Ano, osobní setkání by mohla být vhodným prostředím pro vzájemnou inspiraci, ale dle šéfredaktora se členové redakční rady potkávají často na odborných akcích, takže výměna názorů probíhá nejen prostřednictvím elektronické pošty, ale i osobně.
