Červ Lamellibrachia luymesi mnoho krásy do vínku nedostal. Ale za to se pyšní metuzalémským věkem. Obyvatel mořského dna, ke kterému do stometrových hloubek nepronikne jediný sluneční paprsek, se běžně dožívá věku 250 let.
Sám by to ovšem nikdy nedokázal. Potřebnou energii ve formě sloučenin síry mu nabízí pestré společenstvo bakterií žijící ve studeném bahně mořského dna.
Červ je zanořen do bahna zvláštními výrůstky připomínajícími kořeny rostlin. S jejich pomocí čerpá sloučeniny syntetizované bakteriemi. Tímto způsobem by získal energii nejvýše na 40 let života.
Energii pro mnohem delší život si červ zajistí pečlivým hospodařením s „opotřebovanými“ sirnatými sloučeninami. Červ se těchto zplodin látkové výměny jen tak nezbavuje. Místo aby je jednoduše vyloučil do vody, uvolňuje je prostřednictvím kořenů zpátky do bahna a nabízí je bakteriím k „recyklování“. Sloučeniny síry tak kolují mezi červem a bakteriálním společenstvem a jsou využívány opakovaně.
